24 hodin Le Mans sólo - 2. díl. Jak budu jíst? A jak budu chodit na záchod?
V předchozí části jsem vyprávěl, jak jsem vlastně přišel k bruslení a jak došlo k tomu, že jsem se rozhodl vypravit na 24 hodin Le Mans sólo. Dnes se trochu zastavím u toho, jakým způsobem jsem se připravoval na tak běžné věci, jako je jídlo nebo záchod.
Budiž tma
Nevýhody zimního inlajnění se ale projevily jiným způsobem než by se dalo čekat. Po několika průzkumných cestách jsem zjistil, že dobré tréninkové podmínky jsou mimo jiné i na cyklo-bruslo-stezce z Uherského Hradiště do Uherského Ostrohu, která je navíc celá osvětlená. Proto jsem ji začal využívat i v pátek navečer po příjezdu k rodičům jako takovou relaxační předspací jízdu. Při jedné zpáteční jízdě už v ulici celkem slušně osvětlené jsem při zatáčení na vedlejší cestu předvedl náhodným chodcům typický inlajňácký rozplesk jezdce o asfalt se zastavením o přilehlý plot. Důvodem byla námraza v mírné prohlubni, důmyslně skrytá ve stínu obrubníku. Nic vážného se nestalo, kromě drobných oděrek jen leknutí, jak moje, tak i náhodných kolemjdoucích. Tímto fyzikálním pokusem jsem si mimo jiné ověřil, že cyklistické rukavice jsou sice v takovémto případě lepší než nic, ale originál in-line chrániče na dlaně mají nejspíš cosi do sebe. Proto jsem při nejbližší příležitosti zakoupil pořádnou sadu chráničů, abych dětem nezničil ty z hypermarketu. Na další nočnězimní jízdy jsem již vyrážel lépe vybaven.Takto to fungovalo celou zimu a jednou jsme přijeli později a já vyrazil na brusle až někdy po desáté večer. Na otočce v Ostrohu před jedenáctou hodinou jsem ještě nic netušil, když najednou po pár stech metrech blik a všude tma. To jen časový spínač úderem třiadvacáté hodiny vypnul osvětlení cyklostezky. Asi se v souladu se svým programem domníval, že v zimě po zavíračce hospod v deset už musejí být všichni cyklisti a jim podobná sportovní havěť dávno doma. Nejspíš při programování časovače nevzali v úvahu fakt, že se najdou i v zimě takoví blázni, kteří v rámci přípravy na nějaký pochybný zahraniční závod budou trénovat i noční část a to dokonce půl roku dopředu. Stezka sice vede poli, ale trochu světla zbylo ze vzdáleného veřejného osvětlení, takže bylo zřetelně vidět, kde je asfalt a kde už začíná kedlubnová násada nebo co to tam vedle rostlo. Co se ale dalo jen tušit, byly praskliny a nečistoty na asfaltu. Stezku už jsem měl z dřívějška projetou několikrát (jak ve dne, tak za nočního osvětlení) a věděl jsem, kde jsou místa s kritickými nerovnostmi. Přesto mě dost překvapilo, když právě v jednom z těchto míst, kde si člověk dává pozor (notabene o to větší, když ani pořádně nevidí na zem), jsem v jednom okamžiku ještě pomalu jel, a ve druhém už ležel rozpláclý po typickém záseku kolečka o překážku. Překvapení se pomalu stalo příjemným, protože po zevrubném ohledání na místě a potom podrobném ohledání pod první lampou jsem musel konstatovat, že výrobci chráničů odvedli dobrou práci a kromě podřených chráničů nikde nic, dokonce ani šusťáky nebyly moc špinavé. To mne mimo jiné také utvrdilo v tom, že si ty chrániče kupodivu i dobře oblékám a připevňuji.
Vycpi se, kde můžeš
No ale protože jistota je jistota, nehoda není náhoda, náhoda přeje připraveným a kdo je připraven není zaskočen, pořídil jsem si pro jistotu i crash pads – tedy stehenní a prdelistický ochranný oděv vypadající jako vycpané kraťasy určené pro padající až držekmilovné inlajnisty. Když k tomu připočtu ještě svoji „nákladní“ ledvinku (do které se kromě univerzálního nástroje s klíči a šroubováky vejdou doklady, peněženka, dva mobily, půllitová petka, tatranky a kokosový kmen) a kolempasistický (tedy že se upevňuje kolem pasu jako ledvinka) držák na flašku (zde myšlena láhev s iontovým nápojem, nikoli láhev fernetu, jak by se na první pohled mohlo zdát), považuji tímto moji základní výbavu na Le Mans a podobné bláznivé akce za dostatečnou. No ale protože výbava něco váží a ani brusle samy nejedou (protože mrazíkovské samochodky nejsou k sehnání dokonce ani na internetu, a to už je co říct, protože na internetu je opravdu kde co), začal jsem se pomalu a nerad smiřovat s myšlenkou, že to budu právě já, kdo se bude muset takto obtěžkán naučit jezdit – né nadarmo se říká těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Zakousl jsme se do toho, nic jsem si neplánoval, protože v životě se nakonec vždycky něco nějak vyvrbí a právě proto mohu slavnostně bez uzardění prohlásit, že můj trénink probíhá dle plánu.
Před třemi týdny jsem vyslyšel volání mých vykořisťovaných nožiček a zakoupil si fungl nové brusličky. Po vyzkoušení cca 8 – 10 typů to byl konečně model, kde mi botka sedla na nohu a nepřipadal jsem si jako v pohádce O Popelce kde střevíček taky hned tak někomu nepadl. Pro chtivé podrobných informaci až drbů na tomto místě uvádím že mám K2 MOTO 90. Jsem s nimi zcela spokojen a jezdím příležitostně po práci hoblovat bruslocyklostezku z Modřic do Brna k Rondu a zpět (cca 14km). Zatím jen pomalounku abych si zvykal na brusle a piluju styl (okoukal jsem něco od Sáblíkové něco od jiných bruslařů, tak uvidíme jestli to s některými z vás potom nesekne až mě náhodou uvidíte v akci), takže žádné prohánění těch polozávodníků. Trvá mi to zhruba 55 minut, takže průměrně jedu něco kolem 15km/h. Na závodníka asi nic moc, ale zase na druhou stranu moc bruslařů mne tedy nepředjíždí a občas předjedu i pomalejšího cyklistu.
Rychle nebo dlouho?
No ale protože dvacetičtyřhodinový závod se nevyhrává rychlostí ale výdrží, začal jsem trénovat i další důležité detaily hodící se k takovému závodu, konkrétně svačinky za jízdy abych se nezdržoval tankováním v boxech jako závodníci F1.Nejprve to byly obyčejné oplatky, poté kokosová tyčinka, pak hrozen vína a teď už zvládám i oloupat pomeranč v chráničích na zápěstí. Poprvé jsem malý hrozen jedl tak 2,5km nyní jsem schopen do sebe střední hrozen nacpat za 1,7km. Třeba se tomu budete divit ale musím si nějak spočítat kolik hroznů, oplatek, kokosových tyčinek a jiné poživatelné havěti bude potřeba na tak dlouhý závod. A jak tak občas pozoruji ty protijedoucí bruslaře (to je kolikrát dobrá zábava pozorovat ty soustředěné obličeje), tak se mi líbilo, že když jsem za jízdy svačil, těžce jsem tím potěšil několik drahých poloviček protibruslařů a to jak kluků tak holek. Jednalo se o poloviny dvojic, které byly tou svojí sportovnější polovičkou zjevně vytáhnuti na brusle a dle znuděného obličeje je to dost nebavilo. A tito vždy velice okřáli, když zjistili pohledem na vlastní oči, že se to bruslení dá lehce skloubit s tím jídlem. Ani bych se moc nedivil, kdybych některé z těch, kteří evidentně záviděli kus žvance v mých rukou, potkal za pár dnů na stezce usmívající se s pizzou a pivíčkem v rukách.
Také jsem již zaslechl ohlasy na můj ochranný oděv, při minulém tréninku když jsem míjel v protisměru nějaké bruslaře, ozvalo se za mnou „Ty vole, ten je jak Robocop, co!“.
Jistě vás zajímá, jaké mám ještě plány na těch pár týdnů co zbývají do startu. Vězte tedy, že při posledních tréninkových jízdách, kdy ze sjezdů jezdím v podřepu jako na lyžích, jsem přemýšlel, jak toho sešupu ještě výhodněji využít a dopřát odpočinek i svým nohám. No a vzpomněl jsem si na nabídky více či méně pohodlných kancelářských židlí na kolečkách. Budu muset bedlivě prostudovat pravidla, ale na první pohled se mi nezdálo, že by byly kancelářské židle na kolečkách či nějaké jejich lehčí skládací okolečkované klony výslovně zakázány. Jistě musí se dodržet maximální počet 10 koleček – to by neměl být problém, neboť i židle s pěti paprsky má na každém právě dvě kolečka. Nesmí se překročit maximální povolený průměr koleček – moje současná kancelářská židle má kolečka čtyřicetosmičky, dokonce s blatníkem. Jediné co mne napadá, tak bude třeba doladit dvě věci. Za prvé sehnat nějakou lehkou skládací okolečkovanou židli, možná nějaká terénní rybářská ale jen s osmimi kolečky. A za druhé a to bude těžší, nějak natrénovat a zajistit aby v kontaktu s asfaltem bylo vždy maximálně těch 10 koleček.
Jízda na bruslích se židlí na zádech v pohodě, jízda na židli s nohama ve vzduchu taky, ale ty přechody jsou oříšek. Při jízdě na bruslích ještě jakž takž, to mohu postavit na asfalt ještě dvě kolečka od židle a potom se nějak přehoupnout na tu židli, nebo nacvičit jízdu jen po prvních kolečkách bruslí (taková baletní figura) a k tomu mohu položit na asfalt tu židli což je deset koleček a pak jen přenést váhu. Ale zvedat se ze židle jen na dvě kolečka a na ostatní se potom postavit až když zvednu židli, to bude myslím pěknej masakr. Ještě zvážím, jestli tento typ aktivního odpočinku pro jízdu s kopce včetně dvou adrenalinových přechodů vůbec zařadím do svého repertoáru.
Dále se mi při jízdách s kopečka hlavou honilo, že dostat do těla za jízdy pití či potraviny mám již jaksi zmáknuté, ale zatím jsem v přípravě dost hrubě podcenil tu druhou fázi, tedy jak za jízdy dostat ven to co tělo nestráví a rádo by se toho zbavilo v podobě hnědé hmoty. Stáhnutí kalhot a přidržení nočníku či jiného obdobného zařízení po dobu jízdy s kopce by snad nemusel být takový problém, třeba by to šlo i vylepšit o nějaké přidržovací šle či gumicuky, problémem spíše je že na mé tréninkové trati není žádný vhodný sjezd, během kterého by bylo možno časově tuto náročnou ale přesto velice důležitou operaci stihnout. Ale stejně někdo říkal že po šesti hodinách si musí každý individuál dát povinně půlhodinový oddych, no tak už vím kde je budu všechny trávit. 
Podobně smýšlející usměvavé bláznivé inlajnisty zdraví pisatel, trenér i trénovanec v jedné osobě
Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítěDiskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Přidal(a): Ivoš 14. 6. 2007 t 17.01
[1] : : : reaguj :
Tak tě musím bohužel zklamat. S tou židlí to nepůjde. Dle článku A1 pravidel…Jediná forma pohybu, která je povolena je bruslení na inlajnech nebo quads (asi 4kolových bruslích 2×2). Ostatní způsoby pohybu po trati jsou zakázány…..
Možná kdyby Balud nějak zaloboval..
[2] : : : reaguj :
[1] Pro Ivoš :A co nějaká speciální inline židle na zakázku?:-)
[3] : : : reaguj :
Před časem jsem viděl zajímavý řešení tvého proglému…stojí to zato podívat se na video . mít o kolečko víc
[4] : : : reaguj :
[3] Pro no.nick :co tekhle zkusit pemprs 