Jak jsem zažil, prožil, užil a přežil Vltavský maraton!
Výsledky a čistá fakta už jsme četli, a tak se pojďme podívat na Vltavský maratón mýma očima, možná s trochou nadsázky, která snad nikoho neurazí.
Po zdolání zdánlivě nepřekonatelného problému (najít v metru stanici Palackého nám., pro příště už víme, že je to stanice Karlovo nám.) jsme ještě pro jistotu z tramvaje vystoupili (pod mým neotřesitelným vedením) o pár zastávek dříve a museli jsme i s našimi nemalými zavazadly a bez buzoly dorazit k místu závodu (Dominiko, už se to víckrát nestane, slibuji 
). I přes všechny moje snahy zamotat cestu a zaměnit tak místo určení jsme se dostali do zázemí závodu, které bylo nečekaně jinde, než v předchozích ročnících Vltavského maratónu. I tedy svitla naděje, že jsme dorazili jinam, a nebudeme muset bojovat sami se sebou v té žhavé lázni.
V zázemí jsem jako první zaostřil na pivo a klobásy a hned jsem věděl, že pokud jsem nezapomněl peněženku, nebude tak zle.
Pak proběhla ještě jedna… no tak bez pardonu „čůrací akce,“ po níž už jsme směle mohli vstoupit do tak známého koloběhu registrací, vítání se s ostatními bruslo-nadšenci, kontroly nového hardwaru a vůbec do spousty podobných kratochvil, kvůli kterým nás to tak baví (nás – myšleno bruslaře, nebo alespoň jejich velkou část).
Během našeho kratochvílení probíhaly závody dětí. Říkali jsme si, jak to v takovém horku mohou bez toho krásně vychlazeného piva vydržet. Jistota je jistota, a tak jsme si dali i za ně. Člověku by se mohlo zdát, že některé děti „lítaly“ po okruhu třeba i 50km/h, což mohlo být způsobeno hned několika faktory: výše zmíněným nápojem (popř. jeho přímým vlivem na časomíru nebo její obsluhu), vedrem anebo skutečně skvělou fyzickou přípravou malých závodníků, případně kombinací dvou a více z možností.
Slovo dalo slovo, nápoj dal nápoj a minuta dala hodinu a najednou byl start půlmaratónu. Kvůli dětským opozdilcům, kteří byli velmi tolerantně a ohleduplně vpuštěni na start s těmi, co přišli včas, jsme si ještě před startovacím výstřelem dali pár lekcí opalování (pozn. autora: pořadatel dobře věděl, že pozdní příchod dětí byla chyba rodičů a nechtěl za ni nechat pykat právě nevinné děti).
Na startovní čáře jsem se ještě podíval zblízka na Katku Neumannovou, která svou přítomností dovršila moje představy o pěkné sobotě.
Dal jsem si co mi chutná, potkal jsem se s kamarády a ještě jsem viděl dvě nejrychlejší české Katky (pro nezasvěcené: Novotná a Neumannová). Co víc si přát? Vždyť už bych ani nemusel jet, napadlo mě, ale v tom Katka vystřelila…no a uznejte sami, taky byste se styděli tam zůstat stát. A tak jsem holt jel. Snažil jsem se jet co nejrychleji, abych už to měl za sebou a mohl zase jít zkontrolovat ty klobásy. Jak jsem tak koukal kolem sebe, ostatní měli stejný plán. Nejvíc se na klobásy těšil Petr Hargaš a Katka Novotná, oba byli v cíli pěkně rychle.
Popisem závodu po návrat ke klobásám se podrobněji zabývat nemusíme…dobře, tak ale jen pár slov…jezdilo se dokola, chvílemi to byla dosti adrenalinová záležitost, ale konec dobrý, všechno dobré.
Ještě jsem vám zapomněl prozradit, že jsme v závodním poli měli také jednoho testera helem SELEV, stal se jím Rastík. Mimo kameru nám Rastík řekl: „Bez helmy SELEV do baráku ani ránu!“ (možná si to Rasťo řekl trošku jinak anebo vůbec, ale novinařina už je taková). Jen podotknu, že při svém testu se Rastík pokusil zbořit středně velký zděný dům. Doufejme, že ho už nebudou napadat takové hlouposti a bude se s námi ostatními snažit o co nejrychlejší návrat ke klobásám.
Pro nejotrlejší sluncomily bylo připraveno ještě 42kilometrové odloučení od pivíčka a klobásek. 42kilometrové odloučení bylo přibližně/asi tak/zhruba 2× náročnější než 21kilometrové (k tomu násobku jsme se dostali jednoduchým výpočtem: úterý / listopad = 2×). V tomto odloučení se na klobásy absolutně nejvíc těšil Martin Jirsa. Po dosažení cíle se všichni zúčastnění shromáždili před podiem, na kterém chvíli předtím vystoupila úplně živá kapela. Ještě doplním, že vystoupila živě!
A mohlo proběhnout vyhlášení. Co o něm napsat? Četla se jména, chodili lidi, udělala se nějaká ta fotka a předala se nějaká ta cena, zatleskalo se a hurá domů trénovat a ladit hardware na další klání.
Závěrem bych řekl, že Vltavský maratón opět nadšencům dopřál nezapomenutelný zážitek. Nehledě na délky tratí, různý hardware a nejrůznější tréninkovou přípravu. Každý jsme si tu mohli najít to svoje, pro mě to bylo jídlo a pití . Ne, vážně, závod jsem si i přes několik různě závažných komplikací užil a těším se na další ročník, na kterém se určitě odrazí ponaučení z toho letošního.
PS: Rastíku, v životě jsou i důležitější věci než bourat baráky vlastním tělem, tak koukej na těch bruslích začít jezdit taky po cestách jako normální bruslo-lidi. Už se těším, až nám v Le Mans ukážeš, jak Ti to lítá v plný síle!
A ještě jednou odkaz na výsledky a fotky zde
Za Inlajn.Cz s malou nadsázkou Bob
Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítěDiskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Přidal(a): Jana 13. 6. 2007 St 09.39
Hmm...
[1] : : : reaguj :
Tak včera jsem četla článek, jak se brzdí hlavou… Dneska – jak se brzdí o dům… Je to furt lepší a lepší – myslím, že tu helmu už opravdu nikdy nesundám.. :D Moc pěkný vyprávění..
[2] : : : reaguj :
Veselý článek, Bobe. Jdu si koupit helmu. Minulý týden jsem zkoušela brzdit hlavou o chodník a nic moc. 
[3] : : : reaguj :
Velká poklona, pane spisovateli, taky ste se minul povoláním, asi jako Kamil 
[4] : : : reaguj :
Jo tak ty budeš nejen lépe bruslit než já, ty budeš i lépe psát… a mojí židli by si nechtěéééél .. ? I přes obtížné zadání dobrý, dobrý. (nechci tě přechválit) A ještě něco. Cos do toho článku přidal, že na to reagují jenom holčiny? Nebudu ti trhat fan klub. Kamila Kosová 
[5] : : : reaguj :
Díky za kladný ohlasy. Snad se nikdy neprovalí, že jsem to opsal. Ani to, že si ty kladné ohlasy píšu sám.
[2] Petula : Z toho nakupu helmy mam velikou radost (mam procenta z prodeje ).
[4] KK : Ahoj Kamco, ty kocko jedna, zidli nechci . Psát (opisovat) i bruslit (predstirat brusleni) Te naucim, ale jenom za pusu (kdyz mi to teda dovoli Dominika )