24 hodin Le Mans sólo - 4. díl. Drak Pišta vyráží do Le Mans
V tomto díle se dozvíte na co všechno je třeba se připravit a že není dobré nic podceňovat. Také zde již začíná obrazový seriál přímo z dějiště závodu.
Papírová válka
V propozicích je sice zmínka o kopii cestovního dokladu a lékařském potvrzení, ale pro jistotu si připravuji kopie OP i pasu (co kdyby Francouzi nerozuměli naší občance), zdravotního pojištění, připojištění léčebek, lékařské prohlídky pro tuto akci a lékařské sportovní prohlídky. Vše strkám do složky nadepsané „Le Mans 2007 24hod rollers“.
Protože jsem viděl jaké jsou v depu zmatky připravuji si současně i informační cedule: Drak Pišta inlajn.cz Service centrum – zde bude ležet šroubováček, imbusáček, olejíček a náhradní kolečko
Drak Pišta inlajn.cz MENU – tady mi můj support položí vybrané jídlo (tatranku, fidorku, pudink, kuře á'la bažant na víně s hranolky,…) a pití. Tedy pokud si to Věra ještě nerozmyslí a pojede.
Drak Pišta inlajn.cz Tiskové centrum – to aby se zvědavci pořád nechodili ptát co dělám, ale mohli si to přečíst i v mé nepřítomnosti a hned si připravuji i výměnné jednořádkové zašupovací informační cedulky
- jsem na trati
- snídám
- svačím
- obědvám
- večeřím
- odpočívám
- rozptýlen někde v kempu
- WC
- vytuhnul jsem
- nezvěstný
Soutěživí čtenáři mohou v tomto okamžiku začít vypisovat sázky a kurzy na jednotlivé cedule, zda byly vůbec použity a kolikrát, případně zda se náhodou nevyskytla nějaká nepředvídaná událost na kterou jsem cedulku při nejlepší péči prostě připravenu neměl.
Kdo je připraven není zaskočen a bohužel to platí i naopak
Support Věra bere svou roli vážně a z internetu si tiskne trasu až k okruhu v Le Mans. Je to sice něco jiného ze stránek Michelinu než co si obvykle na trasy připravuji já, ale jsou tam vyloženě graficky dálkové cedule tak jak jsou na dálnici a u ní vždy informace, co u takové cedule udělat, kam zatočit. Vypadá to slibně. První problém s touto papírovou navigací nastává před Paříží, kdy „pro jistotu abychom nepřejeli“ odbočujeme o odbočku dříve protože na ceduli se už objevily inzerované nápisy, jen v jiném pořadí. Naštěstí je kousek dál možnost se otočit, tak se to suneme zpět k dálnici. Ale ouha z této strany není nájezd na náš požadovaný směr a míříme do stojící kolony, na poslední chvíli odbočuji zpět na A4 abychom se moc nevzdálili, jenže jedeme zpět směrem na Německo. Naštěstí je další křižovatka (z jistého úhlu pohledu je to ale předchozí křižovatka protože jsme přes ní už před chvílí jeli) typická s nájezdy a výjezdy na všechny strany, tak po chvilce vyjíždění a sjíždění již podruhé vychutnáváme těch pár kilometrů co už jsme jednou absolvovali.
Soustředíme se na další cedule a při první zmínce o A86 na kterou se máme napojit opět opouštíme naši známou A4. Je to zrada, míříme dlouhým tunelem na severovýchod a přitom bychom měli jet spíše směrem západním. Začínáme litovat toho, že jsme v rámci šetření nepořídili autoatlas Evropy. Nevíme kterým směrem se máme vracet, co hledat na cedulích. Na malé vytisknuté mapce k plánku jízdy jsou jen hlavní města států a pár větších, které se ale na místních ukazatelích nevyskytují. Vzpomínám na léta strávená na táborech a začínám se orientovat podle slunce. Po krásné půlhodinové projížďce průmyslovou zónou a úzkými uličkami se nějakým zázrakem napojujeme na dálnici A4 přesně v tom místě, kde jsme sjeli. 
Pokračujeme dál a tam skutečně narážíme přesně na takovou ceduli jakou máme vytisknutou a odbočujeme správným směrem na A86.
Je poledne. Přestože jsme vyráželi z Prahy ve večerních hodinách a plánek slibuje dorazit na místo po 11hodinách a 17minutách jízdy (tedy už zhruba dvě hodiny jsme měli být v kempu) máme to ještě kolem dvou set kilometrů do cíle. Jedinou útěchou zatím zůstává, že kemp stejně otevírají až odpoledne.
Stejnou neplánovanou projížďku si dáváme ještě v Le Mans, kde jsme opět vyměkli a odbočili o křižovatku dříve. Když se blížíme konečně k té správné odbočce Věra řídí a já naviguji, odkládám Michelinský plánek a vytahuji svoji internetovou mapku Le Mans a okolí a po sjezdu z dálnice velím neochvějně „na kruhovém objezdu první výjezd doprava, kousek se vrátíme, podjedeme most a jsme u okruhu“ ale ouha první doprava je slepá. Věra naštěstí neztrácí duchapřítomnost a udržuje auto na kruhovém objezdu ve vnitřním kruhu kde snad nikomu nezavazíme zatímco já luštím postupně cedule u jednotlivých výjezdů. „Circuit Bugatti“, máme to, při dalším kolečku se snažíme odbočit ale není místo v odbočujícím pruhu, nevadí, pomalu se řadíme do vnějšího kruhu a napotřetí odbočujeme. Jdu do sebe a veřejně prohlašuji, že už se nikdy nebudu smát vtipu, že vymysleli novou dopravní značku pro blondýny a sice „Konec kruhového objezdu“. Oddechujeme si, ale vyhráno ještě není, k našemu údivu nemáme jinou možnost a ženou nás zpět na dálnici směrem na Paříž (to asi abychom z těch kliček a zajížděk nevyšli ze cviku) ale o kousek dál skutečně odbočujeme k závodní dráze. Teď najít správný vjezd do kempu, ale tady již organizátoři nenechali nic náhodě a podle papírových šipek jsme přes několik křižovatek a kruhových objezdů po dvaceti minutách jízdy dorazili v podstatě zase zpět k výjezdu z dálnice, jen jsme za zdí od cesty.
Zajatec číslo 28366
Před kempem nás přepadává slečna a prodává nám dva žluté pásky jako vstupenky do kempu a na sklo nám lepí i vjížděnku pro auto. Je mi jasné, že si je máme nalepit kolem ruky jako náramek, ale chci tak učinit až se podívám, kam mi sahají chrániče, aby mi nezavazel. Další slečna kontroluje zda máme pásky, ukazuji v ruce, že dva pásky máme. Při pohledu na naši SPZ chápavě pokýve hlavou (asi si myslí cosi o venkovanech z Čech), bere mi ruku a lepí mi kolem ní pásku. Zde dlužno dodat, že to trefila přesně a páska se dala posunout akorát nad chrániče. Sám bych to tak přesně asi netrefil. Konečně jsme v kempu a hledáme českou výpravu. Po chvíli ji nacházíme dle českého autobusu a vlajek inlajn.cz. Zdravím se s Baludem dlabajícím svačinovečeři (nebo co to bylo) a vidím na jeho tváři potěšení, že jsem si to nerozmyslel a opravdu osobně přijel pokořit 24hod Le Mans (nebo se nechat pokořit od 24hod Le Mans? Kdo ví!?).
Stavíme stan, vedle něj si dáváme auto raději dál od cesty abychom nezavazeli, kdyby se tu museli vyhýbat autobusy a jako první (nevím jak jsem si to zasloužil) fasuji z Baludových rukou dresík, kšiltovku, „rouru na hlavu“ (tedy víceúčelový „šátek“) a tričko pro svého supportíka Věrku. Po vyzkoušení dresu a rozbalení věcí zjišťuji, že mám sice jak vařič, tak i plynovou bombu, leč scházejí sirky, zapalovač či jiné škrtátko. To přeci nemůže být problém, je tu český autobus kde se dá koupit i vychlazené pivo, tak sirky nebudou problém. Sirky jsou problém, protože i řidiči sami by potřebovali na kouření a mají v krabičce už jen 5 posledních kousků a ty odmítají vydat. Naštěstí mne zachraňuje krabičkou sirek před jistou smrtí hlady jeden ze závodníků, kterému tímto dodatečně děkuji. Následuje večeře, seznámení s místními toaletami (ve sprchách nádherně teplá voda) a jdeme dospávat za volantem „prořízenou“ noc.
Ráno jdu s vedoucími týmu na registraci. Kromě čísla a čipu fasuji i hromadu horolezeckých náplastí, lupínky a sušené švestky. Ty náplasti mi zrovna moc klidu nepřidávají zejména když zjišťuji, že supporti také fasují tašku s podobnou výbavou včetně náplastí. Ale asi organizátoři dobře vědí kdo se jim hlásí na závody a dle toho se umí zařídit. U registrační slečny se snažím anglicky zjistit nějaké podrobnosti ohledně individuálů (je-li např. maximální nebo minimální povolená přestávka a tak, spíše mne zajímá ta maximální protože si nejsem jist, jestli pro X hodin jezdící nožičky bude stačit čtvrthodinová svačinka na jejich regeneraci do použitelného stavu), nerad bych byl kvůli nějakému přehlédnutí článku či nařízení diskvalifikován když už jsem se sem přitrmácel takový světa lán a zaplatil nemalé startovné. Nerozumí anglicky ale přivolává kolegu, který mi sděluje, že žádná omezení nejsou a je to jen na mém supportovi, jaké mi naordinuje přestávky a kdy vyžene na trať. Opatrně si prohlížím Věrku, jestli pod mikinou neschovává jezdecký bičík či jiné pohánědlo na líná zvířátka a závodníky, ale naštěstí to tak nevypadá.
Po snídani chci použít místní WC, ale je tam těžce zafrontováno, tak se vydávám na obhlídku tratě. Jdu až k inzerovanému kilometrovému sjezdu a uklidňuji se, protože asfalt vypadá přes ten plot celkem hladce, a ani ten spád není kdovíjaký. Fofr to sice bude, ale když pojedu narovnaný ve stoje, neměla by dle mého odhadu cestovní rychlost přerůstat přes mnou stanovené a tréninkem vyzkoušené přiměřené meze. Trochu uklidněn se vracím zpět, abych zjistil, že fronta není na WC ale na sprchu (ti Francouzi jsou ale nějak čistotní). Uklidněn jsem jen co se týká sešupu, ohledně výstupu to není nic moc, to jsem ve svém tréninkovém plánu hrubě podcenil. 
Proto cestou z WC špekuluji, zda bych se přeci jenom nemohl ještě na poslední chvíli zdejchnout pod nějakou průhlednou záminkou, jako že jsem si doma zapomněl náhradní ložiska nebo tak něco a na otočku si pro ně zajet. Tato možnost definitivně padá po návratu ke stanu, kdy pořadatelé vyhnali autobus ven, a uvolněné místo i před naším autem zaplnili stany a auta dalších kempovníků. Dle čísla na žluté pásce se tak definitivně stávám pro následující hodiny zajatcem Le Mans číslo 28366.
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] : : : reaguj :
uz aby tu bylo finale – jak jsi jel, co na to tve telo a co sis z toho vzal a podobne (po sportvovni strance). sem s tim, nenatahuj me! diky.
[2] : : : reaguj :
Nehceš vydat knížku?? Jedny z mála textů co mě doposud zaujaly. 
Přidal(a): greenman 2. 10. 2007 t 12.05
LeMans
[3] : : : reaguj :
Pred nami je dlhá jeseň a zima, ale…..už sa to blíži: 24 h Rollers LeMans 28.-29.jún 2008. Začiatok prihlasovania 15.október. Kapacita LeMans je 600 ks tímov alebo korčuliarov na trati.
[4] : : : reaguj :
[1] Pro pf : K velkému finále se dostaneme snad před vánoci, zatím si užívej začátek závodu. To víš, když jsem napsal přípravnou část a opatrně se ptal Baluda jestli si myslí, že by si to případně někdo na netu rád přečetl, tak se ozval, že čtení je to dobrý, ale trochu dlouhý a udělal mi z toho dva díly. No tak se držím zaběhlé línie a čtení chtivým čtenářům mohu již v tuto chvíli prozradit, že jsou připraveny další díly a ten desátý pojednává o době kolem nedělního obědu. 