24 hodin Le Mans sólo - 6. díl. Drak Pišta si zvyká na okruh v Le Mans
V tomto díle se dozvíte, jak jsem se blíže seznamoval s tratí a se svým prvním závodem vůbec.
Konec seznamování, pojedeme rychle
Máme tu třetí dokopeček, nohy konečně pochopily že jim nic jiného nezbude, tak přestaly bolet a obstojně jedou. Čtvrté kolečko, začínám si zvykat i na sešup. Po přefrézovanou čáru jedu vzpřímeně, potom se trochu přikrčím a na úrovni barevného okraje začínajícího u zakřivení zatáčky zasedávám do sešupového posezu. Vzhledem k délce toho mírnějšího kopce mám pocit, že asi třetinu tratě jedu ve sjezdovém postoji či spíše posedu což zase nemám tak úplně natrénováno a že na další ročníky mohu nasadit netradiční trénink tohoto stylu na tureckém záchodě se šlapkama a dírou. Takto budu moci trénovat bez ohledu na počasí a ani si neobrousím kolečka. Na rovince v okolí kempu slavnostně (no moc slavnostně ne, zatím je to boj o přežití buďto s přitažlivostí nebo uskakováním před rychlejšími závodníky) předjíždím prvního závodníka, dle čísla zjevně člena nějakého týmu. 
Je to sice mladá holka ale má číslo a rouru na zádech (štafetový „kolík“ z pěnového obalu na vodovodní trubku) tak se to počítá za závodníka. Nevím sice kolikrát předtím mne jiní členové jejího týmu předjeli, ale až po cílovou čáru už mne zpět nepředjela. U boxů jsou stále davy lidí, začínám dopředu uvažovat, jak znaven kroužením trefím ke své karimatce v příslušném boxíku, naštěstí Slováci expandují ven z boxu a před box staví dva bílé párty stany. Nikdo jiný tu nic podobného nemá, tak jsou mé obavy zažehnány.
Že by Telepatie?
Začínám si zvykat na poměrně zaplněnou trať a pozoruji okolní závodníky jak z hlediska stylu tak i z hlediska vybavení. Je to dobré, nejsem až zase taková rarita, jezdí tu ještě jeden týmák, co má stejné vycpané kraťasy jako já. Při ohlížení zjišťuji, že vzadu za mnou jeden závodník dost kulhá. 
Jaké to však po chvilce překvapení když mne „kulhající tisícčtyřicetjednička“ předjíždí. Koukám jak je možné, že mu to tak fofrem jede do kopce i když kulhá a zjišťuji, že jede na stateboardu. Že by mi v přípravné fázi četl myšlenky? To jsem si měl pořídit na záda na ty sjezdy! Pro sjezdy se tak polodřepoposadí na prkýnko a jede si.
Ještě než se stačím vzpamatovat z tohoto šoku, předjíždí mne vysoký štíhlý černoch a na to jak rychle jede dost prudce kličkuje mezi závodníky a to i na jedné noze. Koukám jestli má na každé brusli volant nebo co a ejhle, má dual line brusle kdy díky kloubům na oskách může zatáčet na jedné noze jako na skateboardu. Vzpomínám na své bruslařské začátky, také jsem na takových začínal. (tedy principielně stejných, ty staré s řemínkama na botu by takový fofr nevydržely).
Nemám rád vláčky
Při předjíždění na mne otočí jeden závodník hlavu a říká „Halló solo!“. Jsem z toho trochu zmaten, ohlížím se kolem na koho to vlastně mluví ale nikdo jiný v okolí není, tak se na něj jen usměju a pokývu hlavou. Za chvíli mne zdraví další, zdá se že asi nevypadám až tak odpudivě že mne spoluzávodníci sólisti zdraví. Týmáci nás sólisty ani sebe mezi sebou nezdraví a jezdí ve vláčcích za sebou. Někdy jen těsně za sebou, jindy se drží za ruce. Ale i mezi nimi se najdou vyjímky, kdy mne čeští týmáci povzbuzují a když to stihnu tak jim odpovídám. 
Když už jsem tedy mezi závodníky zapadl, přišel čas na další vylepšení jízdy a sice jízda po nejvýhodnější linii v zatáčkách. Před dlouhým skopečkem to pořádně rozjíždím abych nebyl zrovna nejpomalejší vozidlo široko daleko, zasedávám do nízkého postoje a stejnou rychlostí jako ostatní závodníci jedu v chumlu pěkně vnitřkem zatáčky. Paráda, najednou za námi volání
„Atencióón, atencióón!“
ohlížím se co se děje, koho tam vzadu kdo vraždí že musí tak řvát a vyrušovat mne z mé sjezdové siesty, když se mezi námi proplete vysoký černoch a krásným stylem zmizí kdesi vepředu do dálav. Takové plašení by měli zakázat, než jsem si uvědomil co to vlastně volá, tak už byl stejně přede mnou, jestli by nebylo lepší dát do pravidel, že než se vysloví francouzské atención, anglické atenšn a německé achtung použít české „vole uhni“ případně pro ty co mají problémy se zapamatováním dvou slov potom typicky české „bacha“. Toto slovo je rychle vyslovitelné, dá se tedy za něj zřetězit téměř jakákoli národní nadávka takže dle mého soudu nic nebrání tomu tuto novinku zavést oficiálně.
Před spodní zatáčkou na dlouhé rovince někteří z chumlu přibrzďují, já ne, vybírám si stopu opět u vnitřního okraje zatáčky, přede mnou nikdo tak se kochám jak to pěkně kroutím jen 10 cm od vnitřní bílé čáry, když mne po té bílé čáře široké snad jen 20cm předjíždí v náklonu čtyřvláček spíďáků, přešlapují aby jeli zatáčku rychleji a nohy jim chodí jen 5cm od mých bruslí. Více do vnitřku zatáčky nemohou, protože tam je beton s umělými hrboly, aby si auta nezkracovala dráhu. U občerstvovací stanice už je po pravé straně slušná louže jak si závodníci berou ze stolku láhev s pitím a v okamžiku uchopení se z láhve trochu vystříkne. Vždycky mi to nahodí lýtka a to jsem se při koupi bruslí vždy radoval, jaký že je to čistý sport, že člověk nepřijede zaliskaný od bláta jako na horském kole. Na kole bych měl na zádech jednu čáru, tady mám dvě. Na každé noze jednu, ještě že to je jen voda. Poté co se louže zvětšuje až skoro na celou šířku dráhy začínám jezdit v tomto místě levým krajem.
Libuji si, jak jsem krásně suchý až do okamžiku než mne v tomto místě zprava předjede spíďácký expres-vláček a nahodí mne celého. Je třeba změnit taktiku. Zatáčky jezdím vnějším obloukem ať si vláčkovští expresáci řvou atencióóón na někoho jiného a před občerstvovací kaluží se vždy ohlédnu, není-li v dohledu vláček jedu po suchu, blíží-li se vláček potupně brodím.
Začínám si více všímat vláčků a v hlavě mi utkvěl vláček individuálů stejnodresáků (startovní čísla 1023 až 1026), který za sebou má občas připojeného nějakého jinodresáka. Pracovně jsem si ho nazval důchodcovský vláček, neboť mi v těch helmách a brýlích svým houpavým stylem připadají jako dědečci hříbečci z Mrazíka. Co mne však dojímá je fakt, že důchodci nedůchoci mne tento vláček předjíždí snad dvakrát za jedno kolo.
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
K textu nebyl napsn dn koment.