Jaké to bylo v těch Burgundských Vinicích, II.

ĂšterĂ˝ 11/09

65, St.Agnan – Morvan – Lac – Bligny-s-Ouche

Chladné probuzení u jezera, kde se po ránu pásly koně v mlze. Náááádhera. Budíček bývá v 7 hodin, abychom byli schopni maximálně v 9 hodin vyrazit. To znamená sbalit svoje věci, stany, hlavní stan a kuchyni.

Tentokrát se bohužel nechystám na brusle, ale do nemocnice, neb přeci jen notný kus kůže postrádám, tak abych měla jistotu, že to ještě někdy doroste a že jsem byla řádně ošetřena. Druha „hruška“ Isa se rozhodla, že pojede raději na rentgen také. Výsledkem toho bylo, že jsem zaplatila 37EUR (vše pojišťovnou vráceno, i za léky!) za menší zkrášlení pozadí a stala jsem se atrakcí pro místního doktora, který chtěl vidět, jak vypadá vysoká Češka. No, co si budem povídat, důvod k tomu měl, byl mi po ramena 

Po té pokračujeme za ostatními, abychom si s nima dali polední sendvič a ubíráme se směrem k dalšímu kempu, který se nachází v Bligni-sur-Ouche. Vrháme do vzduchu 2sec stany a stavíme hlavní stan. Zbytek výpravy doráží kolem 18hod a všichni se už těšíme na dnešní menu – ruský kaviár a český turisťák jako apero, předkrm taboulé (kus kus se zeleninou) a mrkvový salát, hlavní chod hovězí po burgundsku (na červeném víně), sýr a hruškový koláč jako desert. Vše doprovázeno opět výborným vínem. Prostě m�amka.

Odkaz na foto (výběr): "":[http://www.mardicestroller.com/article862.html]

Odkaz na foto (vše): "":[http://www.mardicestroller.com/article867.html]

Středa 12/09

69km, Bligny-s-Ouche – Dijon – Chamboeuf

Dnešní budíček byl smrtelný. 4°C – to se ze spacáku opravdu nechtělo! Cílem byla návštěva Dijonu (ano, je to ten Dijon, kde se vyrábí ta pálivá hořčice) a kemp v Chamboeuf. Konečně jsme se dočkali trasy, která byla normální. To znamená, že jsem po dlouhé době neměla pocit, že stoupám na Ještěd, ale že se plácám podél Nisy Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, tudíž nic nebránilo tomu, abychom si cestu pořádně užili. Já si tedy nejvíc užívala jízdu Dijonem, kdy jsme projížděli hlavními křižovatkami města, červená-nečervená – prostě totální ignorace pravidel. Jen jsem si tak představovala, jak takhle projíždíme Libercem, třeba Šalďákem na červenou, nebo pod viaduktem a stavíme se do pruhů s ostatníma autama, aniž bychom měli
jakékoliv povolení. Né že byste ve Francii povolení nepotřebovali, ale je to „zdlouhavé a takhle to prý bylo jednodušší“. Je fakt, že za celou dobu jsme nezajímali jediného policajta.

Oběd jsme tentokráte měli v parku u dijonského jezera s hoodně velkou siestou. Do kempu jsme dorazili kolem osmé hodiny, nicméně bez toho, aby nás naše doprovodná „čtyřkolka“ vytáhla nahoru, bychom tu tak rychle nebyli.
Stany jsme stavěli už lehce za tmy, k věčeři jsme měli zbytek taboulé, mrkvový salát a bramborový salát s rybičkami jako předkrm. Jako hlavní chod byla nějaká velká zapečená zelenina se sýrem a obrovské steaky, které jsme si všichni chodili fotit ke grilu, abychom se v té zimě zahřáli. Desert – čokoládová pěna. Je půl dvanácté, zima jak v morně, takže večerka a ráno zase v sedm….

Odkaz na foto (výběr):http://www.mardicestroller.com/article863.html

Odkaz na foto (vše):http://www.mardicestroller.com/article867.html

„Meziřádek“

Něco málo k organizaci této akce. Spali jsme celou dobu ve stanech, každý den v jiném kempu. Věci se převážely doprovodnou dodávkou a během jízdy nás doprovázelo auto s vozíkem pro případ nehody, nebo pro převoz náhradních věcí na celý den. Snídaně probíhaly společně v klasickém stylu káva, čaj, mléko, bagety, koláče – prostě všeho hojnost. Obědy probíhaly formou připravených sendvičů bohatě plněných masem a zeleninou, ovoce, sýry, víno, jogurty, vždy někde, kde jsme se mohli všichni pohodlně uvelebit – parky, návse, … Večeře bylo to nejlepší z celého dne (proto o tom jídle furt tolik žvaním), kdy Arnův tatínek and comp. nám každý večer vyvářeli jak v první cenové. Co den, to jiná gurmánská specialita z kraje burgundského. Ke všemu vždy 2–3 druhy místního vína velmi dobré kvality.

Sice jsme se na začátku rozdělili na 3 skupiny dle výkonnosti, ale v průběhu cesty se nám nějak podařilo splynout, nicméně se vždy čekalo i na ty pomalé. Pravidelné zastávky během jízd byly samozřejmostí, stejně tak jako dopl�ování energie tyčinkami, či sušeným ovocem. Voda byla neustále k dispozici v doprovodném vozidle. Organizace prostě neměla chybu, tedy kromě občasného francouzského chaosu, ale to mají holt v nátuře a na to si člověk zvykne.

Jak jsme byli slavnĂ­:"":[http://www.mardicestroller.com/article856.html]