Home E-mail - nezapomeň zaměnit slovo zavináč za znak

SUPER VÍKEND Liberec 10.9.2005

2. 10. 2005 Ne 21.10 [Speed, Zážitky a reportáže]tisk

obrazekKomentátor nás jednoho po druhém zval na start a co nevidět, Bredy by mohl vyprávět, se startovalo. První kopec našim nohám oznámil, že to nebude snadných 20km. Druhé stoupaní za občerstvovačkou je o tom přesvědčovalo ještě pevněji. Během tohoto stoupání už se pěkně roztrhala skupinka startujících a tak to vpředu vypadalo takto: první dvojčlenný „vláček“ (Matěj Krupka, Petr Lochman) za nimi s drobným skluzem osamělý jezdec (Pumpař – Petr Bílek) a s malinko větším zpožděním za pumpařem trojčlenný vláček (Rastík, Ládik a má maličkost).

Do Liberce k Baludovi a Ufónkovi jsme kvůli plánovaným ranním přípravám sobotního bruslařského klání Bohemia Inline 2005 dorazili už v pátek. Po otevření dveří jsme s Honzíkem a Katkou chvilku předstírali, že se s Baludem i Ufonkem rádi vidíme, asi to sežrali, protože nám pak nabídli i nějaký jídlo ;). Pak proběhlo seznámení s Davidem (členem organizačního teamu) a krátkej brífing. Kdybych ho měl nějak zkráceně popsat byla to spousta slov o skupině A, skupině B a spoustě dalších skupin…výsledkem bylo zmatení všech posluchačů (kromě těch co usnuli teda ;-) ). Hned na to jsme se ponořili do práce a pomohli přidat strašně moc ESPADA obálek do igelitek od Microsoftu. Pokud mám být přesnější tak Honzík asi 5 a já asi 2, inu pomoc z Plzně. Po tak náročném pracovním večeru jsme si chtěli dát něco k jídlu, ale zazvonil nám do toho zvonek. Jo jo, byl to Rastík, má úžasnou schopnost, přijít, když už není co na práci, ale ještě je dost jídla ;). Společnými silami jsme zdolali mísu rajčátek a 4 bagetky. Později jsme se dozvěděli, že ty bagetky měly být k snídani ;)…(já to teda slyšel už předem, ale s mým bříškem jsme dělali, že to neslyšíme). Jestli Vás nudí číst o jídle, tak si jděte přečíst jinou reportáž, protože tady toho o jídle bude ještě spousta, hlavně díky Klárce. Když o tom tak přemýšlím, tak jíst mě teď baví možná ještě víc než bruslit.

Ráno nás strejda Balud vzbudil asi tak o 6 hodin dříve než jsme zvyklí. Něco málo jsme pojedli a popili a pak hurá nach libereckej bazén gehen, někdo teda i fahren, ale třeba já gehen ;o). Dorazili jsme na místo, kam se člověk podíval, všude se nosily ploty, stavěly stany a připevňovaly reklamy, a než jsme se stačili schovat, dostali jsme nějaké pracovní úkoly. Vykonali jsme je pomalu a neradi, ale tak jako tak, můžeme o sobě říkat, že jsme pomáhali s přípravou závodu ;o).

Při budování zázemí mě úplně dostal modrý autobus (www.zkservis.cz), ze kterého se naprosto nepředvídatelně začaly vysouvat různé komponenty pro největší DISKO TRYSKO, nakonec z toho nebylo DISKO TRYSKO, ale kvalitní sportovní komentář závodu a spousta evergreenových songů. S autobusem dorazil i super rozkládací vozík, ze kterého kupodivu nebyl transformer, jak jsem nejdříve očekával, ale stupně pro vítěze.

To už se v zázemí začali scházet zvědaví diváci i natěšení závodníci. Pomalu jsme se převlékali, rozhýbávali a u toho mohli sledovat Rastíka a jeho malou laboratoř na čištění ložisek šroubů a koleček ;).

Pak přišlo další pracovní nasazení Honzíka a mě. Vrazili nám do ruky spreje na označení kanálů a spár. Já jsem si takticky nevyndal pojistku a tak jsem nemohl značit. Pak jsem ale převzal sprej od Honzíka a už to jelo, počmáral jsem půlku trasy. Ještě poslední úpravy, označení WC a postavení posledních zátaras a závod mohl začít v plném proudu.

Děti

Jako první se nám předvedli ti nejmenší, odstartovali opravdu závodně…ale dobře narafičenej kopec je trochu uklidnil, takže si je diváci mohli alespoň pořádně prohlédnout ;o). Zanedlouho děti zmizely v zatáčce a opravdu nečekaně brzo byly první z nich zpátky, doufám, že si to nikde nezkrátily. Děti nabídly divákům opravdu vše, od vítězoslavných úsměvů, přes slzičky až k nejvíce atraktivním otevřeným zlomeninám ;o), přeháním, objevilo se maximálně pár odřenin nebo modřin, ale neviděl jsem, že by si z toho někdo něco dělal. Všechna dítka se chovala sportovně a statečně. Za bouřlivého a dlouhotrvajícího potlesku proběhlo první vyhlášení vítězů. Podala se nějaká ta ruka, rozdala se nějaká ta cena a tak…. ;o).

9km

Dalším bodem akce byl závod na 8km. Tady už se ukázalo i pár zkušenějších závodníků. Někteří (skoro všichni speedaři) to pojali jako rozehřátí před 20km tratí, pro jiné(ho) to byl vrchol sportovní kariéry (1. nápověda: celý v modrém 2. nápověda: Patrik Forejt ;oP, legrace Páťo). Rasťa brusle i tělo připravil opravdu dobře a tak si dojel pro vítězství. Jako druhý dorazil všemi mastmi mazaný Páťa, miláček publika a žen z Ladronky ;o). Pro bronz si pak dojel ?? Tomáš Havel??. Druhé sobotní vyhlášení definitivně ukončilo závod na 8km a všechna pozornost mohla být upřena na rozjíždějící se bruslaře, připravené absolvovat 20km trať, takže třeba na mě ;o).

20km

Komentátor nás jednoho po druhém zval na start a co nevidět, Bredy by mohl vyprávět, se startovalo. První kopec našim nohám oznámil, že to nebude snadných 20km. Druhé stoupaní za občerstvovačkou je o tom přesvědčovalo ještě pevněji. Během tohoto stoupání už se pěkně roztrhala skupinka startujících a tak to vpředu vypadalo takto: první dvojčlenný „vláček“ (Matěj Krupka, Petr Lochman) za nimi s drobným skluzem osamělý jezdec (Pumpař – Petr Bílek) a s malinko větším zpožděním za pumpařem trojčlenný vláček (Rastík, Ládik a má maličkost). Jak přesně to vypadalo za námi, netuším. Za chvilku přišla otočka a frčelo se z kopce, tam se naše nohy zase daly trochu dohromady. Krátká skoro rovinka (mírně z kopečka) a teď nejprudší sjezd trati. Byl asi 300m a bylo v něm dost spár, takže skoro adrenalinová záležitost. Následoval průjezd kolem zázemí, kde vládla skvělá atmosféra. Diváci byli slyšet opravdu dobře. Jejich povzbuzující pokřiky živily naše nohy po celý závod. Za zázemím následovalo ještě asi 400m stoupání, pak druhá otočka a hurá z kopce a do dalšího kola. S Láďou a Rastíkem jsme se pravidelně střídali na čele a vychutnávali jízdu. Matěj s Petrem už jistě kontrolovali zlato a stříbro. Pumpař si zkušeně hlídal třetí místo, a nedal nám nejmenší šanci na útok. Dobře, nedá mi to a prozradím malé tajemství… mohli jsme je s klukama dostat, kdy jsme chtěli, ale my jezdíme pro radost, a kdo by od nich měl pak v cíli poslouchat, že málem měli medaili ;o). Tak jsme jeli pro radost a kovy jim velkoryse nechali ;o) Jeli jsme, jeli a při jednom z průjezdů do dalšího kola se ozval zvonek tramvaje…a protože poblíž žádná nebyla, správně jsme usoudili, že se jedná o signalizaci posledního kola. Cílem naše trojka (švédská ;o) ) projela najednou, držíce se za ruce vztyčené nad hlavami. To vše za fantastického aplausu.

Shrnutí

Celá akce měla skvělý spád a nejeden zúčastněný si pochvaloval takřka rodinnou atmosféru. Možná za to mohlo pivo v zázemí ;o). Několik závodníků s fitness bruslemi se přišlo podívat a optat na speedy. Podělili jsme se o vše, co jsme mohli nabídnout a zdá se, že příští rok bude startovní pole bohatší o řadu nadšenců s nízkými botičkami a s více nebo většími kolečky ;o).

Za inlajn.cz Booobika

Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítě

0 komentářů | 1637 přečtení

Diskuse

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

*
  Gravatar povolen.
Komentář *
Kliknutím vložíš:
Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.