24 hodinovka v Le Mans
Tak a je to za námi…od sobotního odpoledne dne 3. července do odpoledne nedělního kroužil náš sedmičlenný tým z Čech po okruhu v Le Mans věhlasnou 24ti hodinovku.
Tým poskládáný z nadšených bruslařů ve složení 6 chlapů a jedna úžasná ženská se utkal hlavně se sebou než s dalšími 540 týmy na trati. A o tom, jak to celé probíhalo, se právě chceme podělit s ostatními….o zážitek, který by neměl chybět v srdci každého, komu učaroval svět rotujících koleček.
24hodinovka :: Le Mans 2004
A jak to všechno začalo? Nápad se zrodil v hlavě největšího sporťáka, jakého jsem kdy poznala, Stanleyho. Bylo to po našem prvním in-lineářským závodě ve Vídni, kdy plni euforie jsme věděli,že už nechceme dělat nic jiného 
Zatímco jsme se já a Bob regenerovali, Stanley ani chvilinku neváhal a už nás přihlašoval. A jelikož na přihlášce musel být název teamu, zašli jsme do jedné malebné hospůdky a vymysleli naše jedinečné teamové jméno – STANBO & Company Ze Z Plzně. (STANBO – Standa + Anina + Bob). Pak už nic nebránilo k odeslání přihlášky a posbírání zbytku teamu. 
Tak to je náš tým :: Michal, Mirek, Patrik, Kuba (nahoře zleva), Láďa, Aňa, Bob, Honza (dole zleva)Když už se zdálo,že se to začíná pomalu rýsovat a všichni jsme se začínali nesmírně těšit, stala se nehoda, při které nás Stanley opustil. Přestože to byla příšerná rána, věděli jsme že to nesmíme vzdát a musíme to dotáhnout dokonce. Chvilkami už to vypadalo, že se nikam nepojede. Objevily se problémy s přihláškou…nakonec jsme to však zvládli a poskládali náš hvězdný team STANBO & Company Ze Z Plzně ve složení: Anina, Bob, Jakub, Mirek, Patrik, Michal, Honza (díky jazykovým a organizačním schopnostem a velkému smyslu pro kolegialitu se naším novým kapitánem stal Kuba). A už nic nebránilo odjezdu.
Chtěli bychom poděkovat našemu novému kapitánovi Kubovi za skvělé vedení teamu a za vynaložení až nadlidského úsilí při protlačování neustále modifikovaného teamu do závodu.
PS: Stanley, děkujeme Ti za krásný závod a vnitřní sílu, která nás všechny hnala kupředu, když už jsme byli na pokraji svých sil! Ten závod jsme ujeli pro Tebe!
Aňa
Milý deníčku…
čtvrtek :: 01.07.2004 Vyráží první auto s Bobem, Aninou a Kubou, aby v předstihu zvládli zajistit vše potřebné na místě a stihnuli se pořádně vyspat před závodem. Patrik s Mirkem ještě schání auto, aby se měli jak dostat do Francie…nakonec se zadařilo a nákupní taška od Toyoty se připravena také k odjezdu. .: Anina :. Dneska vlastně nic zvláštního. Náš odjezd ve 14:00 byl téměř přesný, ve 3 už jsme byli na cestě.Cestou ale žádný vzruší. Kluci nikde nebloudili a kupodivu ani nehnali jako někteří tzv. Schwartzpilot der. 1. zastávka na toaletu mě moc nepotěšila – oficiální záchod křoví.Takže potom se musela uskutečnit nová,kde už to docela šlo (píši předem – díkybohu normální záchod). Když naše auto u fr hranic opustily síly a došlo palivo s pocitem,že v Německu natankujeme levněji než ve Francii,nabrali jsme nejdražší benzín co jsme mohli. (Ale asi nám dlouho nevydrží,protože Bobovo rozjíždění ve městech je víc než tvrdé . Na spánek jsme se ubytovali v luxusním motelu rezavé fabie.
pátek :: 02.07.2004 Ráno vyráží zbylá dvě auta z Čech, Patrik a Mirek z Prahy; Honza, Michal a Láďa z Plzně…první auto nocuje už ve Francii…Cesta probíhá v pohodě, Bob s ostatními doráží do Le Mans už v pět hodin, pražáci vymáčkli z Yarise co se dalo, utráceli za dálnice a za soumraku doráží do kempu také…kluci s Feldou nocují na cestě a jsou připraveni dorazit v sobotu dopoledne.
.: Anina :. Od 4h mě budí kamiony projíždějící kolem a vrcení dvou předních jezdců.Kolem 6 jsme vyrazili s touhou najít normální záchod na uskutečnění ranní hygieny.Jenom upozorňuji,že v našem luxusním motelu ani nikde kolem nebylo žádné sociální zařízení.(nepočítaje kaluže a křoví Po 2h jsme dojeli do obchoďáku (něco jako carrefour) a já začala hledat záchody. 2 krát jsem je přešla v domnění,že je to výtah a asi jsem je přejít měla.Místnost 3m2 s dírou v podlaze – bála jsem se spustit laclík,protože už to tam asi pár lidem trochu ujelo.No mytí rukou taky stálo za to.Po zmačknutí voda vyšplíchla takovým proudem,že vás celý ohodila a hned jak jste pustili tlačítko namísto toho,aby chvilku tekla se vypla Prostě na záchody vypadající jako výtah už mě nikdo nedostane
SOBOTA :: 03.07.2004
čas 08:00 A je tu dlouho očekávané ráno, batolíme se ze spacáků, baštíme…sociálky v kempu jsou docela ucházející, ale pro ty tisíce lidí ne zas tak kapacitně vychytané…ráno se čeká asi 20 minut na sprchu, na záchod tak 5 minut…po snídani se to kupodivu prohodí, po půlhodině čekání na kabinku ala turek se na ten odér dá celkem přivyknout… Kubovi montujeme nová 80 mm kolečka, aby mu technika nebránila nejvyšším výkonům…
čas 09:30 Konečně doráží poslední auto, i Patrika se nám podařilo dostat ze spacáku…od 11 hod. nás čeká projížďka městem, všichni dokola už s bruslema v rukou a bílýma tričkama 24h vyráží na místo srazu, my pořád laborujeme jestli máme jít s davem či ne, ale nakonec vítězí naše hrdost a oblékáme týmová zlutá trička…doopravdy se mezi těmi tisíci bělochy neztrácíme…
Po cestě na parkoviště, odkud se promenáda chystá nás překvapí výkřik: „Odkud jste, do prdele?!“. Takový pěkný pozdrav vyšel z úst jedné české au-pair v Londýně.
čas 11:00 Na parkovišti příslušející k závodišti se shromáždili ti méně protřelí členové týmů, aby vyrazili na projížďku městem. No i my jsme neodolali a jedeme s cca 5000 davem bruslařů do ulic Le Mans. Cesta je zpestřená několika klesáními, a v tom předlouhém štrůdlu to fakt stojí zato…po více než hodině zastavujeme v cetru města před překrásnou katedrálou, doplňujeme tekutiny a po chvíli zas valíme s davem zpět do areálu závodiště.
čas 14:00 Konečně jsme opět na závodišti a máme poprvé možnost si projet okruh.
Okruh v Le Mans
K okruhu…délka je 4180 m, asfalt je středně zrnitý, prý letos nový a lepší povrch (říkaly holky z Londýna, které tu byly i minulý rok). Po startovní/cílové rovince na které se střídá je třeba nastoupat po úseku dlouhém asi 300 m, poté následuje úžasný sjezd (konec mnoha bruslařů, kteří to nějak neustáli), ve sjezdu je táhlá pravotočivá zatáčka, následuje rovinka a další klesání v ostré levotočivé zatáčce, poté dlouhá rovinka s malým klesáním, opět pravotočivá ostrá zatáčka., rovinka, několik esíček a je tu cíl…fakt pěkná trať…nějak se po tom víkendu ani neomrzela, když vzpomínáme zpětně…
Dorážíme konečně do našeho boxu, ve kterém budeme trávit téměř zbytek víkendu. To že na jeho vratech visí česká vlajka jsme přičítali nejdřív tomu, jak si váží jediného českého týmu, ale nakonec jsme zjistili že těch čechů je nás o pár víc. Vlajku si vyvěsili ony au-pair patriotky Jana a Vlasta, společně se svými sedmi kamarádkami z Londýna jsou s námi v boxu…Guines Girls (č. 150). Obsazujeme pár metrů čtverečních už ve skoro obsazeném boxu a valíme pomalu pro věci, které máme v kempu…nějak jsme ale při tom všem shonu zapoměli na kvalifikační jízdu, podle které byli seřazeni závodníci zahajující 24 hodinovku.
čas 16:00 :: 00:00 Je tu očekávaný start závodu…nakonec to vyšlo na Boba a byla to volba víc než správná. Ve žlutém týmovém tričku s číslem 482 odjíždí z boxů a my všichni koukáme z hlavní tribuny jak se nám zadaří úvod. Ačkoliv startuje z úplného konce, celkem je v závodu 540 týmů, zvládá sprint v ponožkách a zavazování bruslí výtečně. (…aby jste byli v obraze, na startovní rovince jsou podle pořadí v kvalifikaci rozřazeni startující závodníci. Tedy na jedné straně dráhy závodníci v ponožkách i bez, a na druhé straně jejich brusle…sprint k těm správným botám, obout se a hurá na okruh…) Vyráží ve chvíli, kdy polovička lidí ještě šněruje a dává si s chutí desítky lidí, kteří nějak jeho tempu nestačí….první dvě kola dává za cca 19 minut a je tu první střídání. Aňa přebírá štafetu a s chutí vyráží…další na řadě je Honza, Mirek, Patrik, Michal a skupinku uzavírá náš kapitán Kuba. .: Bob :. Bylo odstartováno,více než 550 borců, zatím bez koleček, vyráží, paradoxně většinou v bílých ponožkách , na šířku přes trať, tam už dochází k rychlému, zmatenému a většinou dosti nedokonalému zavazování bruslí. Ani já jsem nedotáhl tkaničky svých Bauerů tak, jak jsem zvyklý. Říkal jsem si, že necelých 5km ujedu jako nic, pak pojede další a já si brusle dotáhnu. Ale co se nestalo 
, když přijíždím, už značně vyčerpán, mává na mě ségra, že jedu ještě jedno kolečko. Sice za moc nestálo, ale nějak jsem ho přežil.
čas 16:20 :: 00:20 Teď už se střídáme po jednom kolečku a tempo je víc než předpokládané. Než se vystřídá 6 členů, sedmý má spoustu času zregenerovat. Někomu se dokonce tu a tam poštěstilo narazit na někoho s kým se dal jet vláček. Ano bohužel jen tu a tam, jízda ve vláčku je tu opravdu jen za odměnu.
čas 20:40 :: 04:20 Máme za sebou už 4 hoďky, ted jedeme první kolo nové taktiky, rozdělili jsme tým na dvě skupinky, ta první 4 členná (Bob, Honza, Mirek a Patrik) jezdí a zbytek týmu má odpočinek. V průběžném pořadí jsme na 105. místě, rozdíly mezi soupeři jsou minimální cca 10 vt. .: Bob :. Konečně jsem měl to štěstí a celé kolečko jsem jel ve vláčku. Ani jsme se nestřídali, on byl na čele (463) a já ho tlačil, na konci kola jsme si pěkně poděkovali a odbruslili každý ke svému boxu.
čas 22:00 :: 06:00 Zatímco Aňa, Michal a Kuba odpočívali, zbytek týmu se proháněl po okruhu. Občas se zadaří nějaká ta mezinárodní spolupráce a časy hodně pod 10 minut jsou v pohodě doma… .: Mirek :.…veterán z německa se mě drží od stoupání, rychlý sešup serpentinami mi jde po srsti a tak jedu co to dá, na rovince střídá a předjíždíme opět co se dá, sice ne ty technicky dokonalé borce, co jezdí o třetinu rychleji, ale i tak dorážíme v čase 9:10…stisk rukou v cíli říká vše…prostě paráda…
čas 22:20 :: 06:20 Dochází ke střídání a my konečně můžem do spacáků a poslouchat hiphop a řev moderátora, který komentuje řádění agresivních borců na trati přímo před naším boxem. V pořadí jsme na 96 místě, ale ty rozdíly jsou fakt minimální, necháme se překvapit co přinese půlnoc… .: Anina :. Tak už za sebou mam druhy kolečko nočního ježdění a totální extoška.V Bobovo bomba brýlích to vypadá jak v pravý poledne, takže únava….co to je?!
NEDĚLE :: 04.07.2004
čas 00:20 :: 08:20 Čas první údernické skupiny opět pomalu nadešel, spánku či polobdění se musejí vzdát Bob, Honza, Mirek a Patrik. Dráha je výborně osvětlená, noci vládne pohoda, na velkoplošné obrazovce to rozbalil Jamiroqai a nás čekají opět 4 směny, zatímco zbytek týmu může spokojeně pochrupovat. Únava zatím v normálních mezích, pády se nám vyhýbají (sanitky tady měly docela odpoledne nabito…pod nejostřejším klesáním, pokaždé tak dvě stály a staraly se o pomlácené sjezdaře). Dobíjíme energii jak se dá, Bob experimentuje s kečupem v ionťáku, hroznový cukr a nutelu si stříkáme do žil beztrestně všichni.
čas 04:00 :: 12:00 12 hodin máme za sebou…a je tu další směna skupin, nakonec jsme se domluvili a odkroutili si každý šest rund, zatímco druhá skupina čerpala síly na jízdu svítání. V tuhle chvíli jsme na průběžném 105. místě se ztrátou cca 5 minut na tým, který je na 100. místě. Po polovičce závodu máme odkrouceno 68 kol a časová ztráta na první tým je 4h 53 min. !!! Nohy zatím drží a překvapivě nám to jde docela dobře. Stejně jak tým aupair jezdíme okruh kolem deseti minut. Máme nafasováno od Isostaru, ionty proudí tělem, výborně se hydratujem a vůbec…. Ještě odjedeme šestou rundu a do hajan jdeme my, po čtyřech hodinách docela zaslouženě…!
čas 07:00 h :: 15:00 Tak je tu ráno, závodiště se začíná opět víc hemžit, na záchodech je už třeba zas vystát frontu …svítání nad tratí bylo úžasné, alespoň musíme veřit a závidět skupince Aniny, Michala a Kuby, kteří jsou ještě na trati a točí pátou rundu. V sedm hodin jsme byli 119. v pořadí, časy od 110. pozice se liší jen cca o 3 minuty, na 100. tým máme sekeru 27 minut, ale nevzdáváme to…údernická skupinka se probouzí a plná síly bude během pár minut na trati.
čas 08:00 :: 16:00 Střídající čtyřčlenná skupinka má zase napilno, do střídání ještě tři rundy. Na závodišti vládně poklidná atmosféra, místní DJ asi neměl nikoho na střídání, ta Sade se už jede potřetí dokola a vůbec nemotivuje k závodění….tak asi proto jsme v průběžném pořadí po noci na 121. místě.
čas 10:00 :: 18:00 Konečně hrají do éteru něco skočnějšího, budíme zbytek týmu a měníme strategii, nyní se už střídáme všichni. Průměrně jezdíme jedno kolo pod 11 minut. Bobovi to pořád jede a když se chytí někoho schopného časy kolem devíti minut nejsou překvapením.
čas 12:00 :: 20:00 Tak jsme se opět o trošku posunuli, jezdíme na 116. místě, časy třech týmů před námi jsou o minutu lepší. Na každého vychází řada více než po hodině, máme čas si spočinout a načerpat energii na závěr závodu.
čas 13:00 :: 21:00 Pořád se držíme na 116. místě, ještě nám zbývají 3 hodiny do konce závodu. Se silami to ještě jde, největší terno je vystoupat těch 300 m za cílovou rovinkou, sjezdy a rovinky se většinou dají v pohodě ujet.
.: Bob :. S vláčky to tu nějak slavné není. Zdá se, že většina lidí o něčem podobném nikdy neslyšela, a pokud ano, často se neumí v takové formaci chovat. Vláček má fungovat tak, že se několik zhruba stejně rychle jedoucích lidí zařadí za sebe a pak se střídají na čele podle aktuálních fyzických dispozic jednotlivých vlako-bruslařů . Také synchronizace skluzu je důležitá. Když jdou těla do protipohybu, je to na nic. Protože nevyužijete vak, který vytváří bruslař před vámi. Další důležitou věcí je tlačení bruslaře před sebou. Dokáže potom vyvinout mnohem větší rychlost, než kdyby jel sám a ještě ušetří energii. To je asi tak filosofie vlaku. (Bob) Na vláčky jsem měl asi největší štěstí z týmu, i když často byly jen dvojčlenné . Podle toho jací lidé se do vláčku sejdou, vláček funguje. Když jsem potkal zhruba stejně rychle jedoucího bruslaře, což ovšem nejde jinde než na startu, fungoval vláček s klasickým střídáním na čele. Ovšem dosti často se stalo, že mě dojel rychlejší bruslař, já jsem trošku zvýšil tempo a zavěsil se za něj. Pak jsem mu mohl pomáhat jen tak že jsem ho tlačil do zatáček a na takových místech trati, kde musel omezit své tempo kvůli okolní situaci. Samozřejmostí je vzájemné poděkování při rozpojení vlaku. Absolutní raritou je tu vláček do kopce. Na něj mají jen ti absolutní borci. Ostatní nemají takovou rychlost, aby dokázali vytvořit „vzduchovou kapsu“ . Každý, kdo přijde z trati, vždycky řekne buď:„Stálo to za hovno, jel jsem celou cestu sám.“, nebo:„Bylo to SUPER, dostal jsem se do skvělýho vláčku.“
Ještě jsme asi nezmínili, že hned vedle boxu máme sprchu. Není to ale taková výhoda jak by se zprvu mohlo zdát. Když se někdo začne spršit, voda proteče zdí a hurá mezi naše věci. Mirek se ukázal jako velmi obětavý člen týmu. Když jsme neuspěli s vysoušením vody za pomoci toaletního papíru vypůjčeného z místních záchodků, Míra obětavě poskytl svou mikinu. Když tu na ní teď koukám, už ani moc nevypadá jako mikina
čas 15:00 :: 23:00 Tak už jen hoďka do konce, vůbec nevíme jak na tom jsme, už od 14.00 na tabuli nepromítají výsledky, snad aby nás trochu napnuli a vybičovali k nadlidským výkonům. Poslední runda jde fakt jak na másle, všichni jedou úžasné časy, vláčky fungují a my chrochtáme blahem. Jsme úplně svěží, ale to je spíš díky endorfinům co nám proudí po 23 hodinách v žilách. Strategie je prozatím taková, že bude uzavírat Bob, zbydou na něj dvě lahůdková kola, on se bude trápit na trati zatímco my budeme s dalšími tisíci na hlavní tribuně. .: Anina :. Tak jestli platí, že to nejlepší nakonec,tak sem právě zažila konec výletu : Celejch 24h jízdy se snažim jet v nějákym vláčku a vždycky sem měla smůlu.Ale teď,jo,poslední kolečko sem zažila bruslařskej orgáč. Chvíli sem táhla nějákýho týpka a pak na mě něco žbleptnul (pochopitelně umim dobře francouzsky, takže sem to odsouhlasila , předjel mě a konečně sem jela ve vláčku. Pak cestou ještě přibalil nějakýho dalšího borce a já byla v pětikolečkovým sendviči No jako co psát, prostě extoška!!! Takhle rychle sem na bruslích v životě nejela!!! Takže příští akce jezdim jedině v mašině.
čas 15:30 :: 23:30 Kuba vyráží na trať a čeká ho, jako nás všechny kromě Boba, poslední jízda na okruhu v LeMans, za ním už je nachystaný Bob, který podle původního plánu měl udělat dvakrát okruh a dovést tak Stanbo and co. Do cíle. Pořadatelé však na poslední chvíli změnili propozice (poslední směna měla proběhnout v 23:40 a nakonec toto bylo upraveno na 23:50 tj. 10 min. před koncem). Nebyl tedy nutný Bobův dabl a po jednom kole ho střídá Michal. Čtyři minuty před koncem projíždí opět startovní rovinkou v závěsu za jedním dobrodincem.
čas 16:00 :: 24:00 !!! Čas na displeji ukazuje 24:00:00 a v zápětí tu je dojezd nejlepšího týmu. Tribuna praská ve švech, atmosféra je úžasná, do cíle se v doprovodu vozidel dostává šťastný jezdec vítězného týmu. Fandíme co to dá, cílovou rovinkou sviští jak ti největší borci, tak i fitness výletníci, všichni hnáni několikatisícovým davem fandících na tribunách a u boxů. Michal doráží cca 4 a půl minut po něm, už jako sólo jezdec.
Tak a je to tady, jsme taky v cíli, radost nezměrná, uspokojení nevýslovné…
Pomalu se stahujeme do našeho boxu, balíme věci, dáváme se dokupy a čekáme na konečné výsledky.
čas 16:30 Na tabuli se konečně dostalo i na nás…náš sedmičlenný tým zvládl za 24 hodin 140 okruhů, tj. dohromady jsme ujeli 585,20 km průměrnou rychlostí 24,4 km/h. Nakonec končíme jako 114-tí. Loučíme se s holkama z Londýna, jejích 9ti členný tým končí celkově jako 241., mezi babami jsou osmé! Gratulujeme! Ještě poslední foto na dráze a ověšeni spacáky, karimatkami a batohy vyrážíme do kempu. Balíme stany, doplňujem energii a chystáme se všichni domů…plánovaný výlet k oceánu vyšuměl s nepříznivou předpovědí počasí…tak příště…příště to určitě klapne….
Oficiální stránky i výsledky najdete na www.24rollers.com.
Příští rok jedeme určitě znovu, je to zážitek, který se neomrzí a na tenhle nádherný víkend budeme určitě rádi všichni vzpomínat.
Mirek
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
K textu nebyl napsn dn koment.