Dva dny v Bratislavě
Od bruslaře-kamaráda jsme dostali sadu pěkných fotek a popis stezek v Bratislavě a také přidal několik obrázků z vídeňského Donauinsel. Fotky jsou umístěné v galerii. Děkujeme. Rádi zveřejníme i Vaše zážitky z cest.
Ahoj,
chtěl bych se s vámi podělit o 2 krásné dny, které jsme strávili bruslením v okolí Bratislavy.
Den první
První trasa, kterou jsme projeli, vedla po pravém břehu Dunaje směrem na vodní dílo Gabčíkovo. Vyrazili jsme z parkoviště nedaleko starého přístavního mostu. (Obr. 1) Musím říci, že jsem čekal pěkné poježdění, ale cyklo/inline stezka, kterou jsme začali ukrajovat bruslemi, mne naprosto nadchla. (Obr. 2,3) Absolutní rovina, super asfalt, krásné počasí a nikde nikdo (všední den). Po pár kilometrech se stezka stočila podél silničního obchvatu a na několika místech se asfalt zvlnil a popraskal díky kořenům stromů. Naštěstí se jedná o úsek zhruba 200 m. Poté, co se stezka odpoutá od obchvatu, začíná další nádherný úsek vedoucí až k vodnímu dílu Čunovo (Obr. 4). Do této chvíle byla stezka lemována četnými bufety a stánky s občerstvením, takže kdo si do teď nic nedal, si už nic nedá až na Gabčíkovo 
(Obr. 5–9)
Tady je třeba stezku na pár stovek metrů opustit a nejlépe po silnici projet po hrázi Čunova (Obr. 10–12) kolem areálu pro vodáky (Obr. 13) až k „muzeu Danubiana“ umístěnému na umělém poloostrůvku. (Obr. 14) Od muzea se opět pokračuje po stezce směrem na Gabčíkovo. (Obr. 15) Odtud vede trasa výhradně mezi hrází kanálu po levé straně a starým Dunajem po pravé. (Obr. 17, 18) Pro někoho depresivní pohled na stezku, která nemá konec, pro nás příjemná změna proti jízdě na uzavřených okruzích. Následuje několik km po pěkném asfaltu až k přívozu v místě Kompa. (Obr. 19) Pak už mezi námi a Gabčíkovem nestálo nic než vlnící se obzor. Fajn zábavou byl závod s rakouským parníkem (po několika km prohrál . (Obr. 16) Čím více jsme se blížili ke Gabčíkovu, asfalt se zhoršoval. Střídaly se úseky, které z nás vytřásaly duši a úseky s pěkným asfaltem. Jde pouze o můj subjektivní dojem, možná že tvrdost koleček 85A nebyla ta pravá na turistiku.
A je to tu …. náskok před parníkem jsme udrželi a jeden ošklivý mrak to vzal na Maďarsko. (Obr. 21–27) Takže u stánku dát půl litru všudypřítomné Kofoly za asistence vos a pokračujeme po druhém břehu zpět. Po pár stovkách metrů nás mírně zbrzdí závora a oplocení. (Obr. 28) Následuje odbočka do blízké vesnice Baka, kde probíhá komický rozhovor s „domorodkou“ hovořící pouze maďarsky, která někoho na bruslích viděla patrně prvně v životě, ale do hospody nás nasměrovala spolehlivě.
Tím naše dnešní trasa skončila. Co se týče této strany kanálu, tuším, že by se dalo jet až k areálu Slovnaftu, ale projeto máme pouze pár km z obou stran. Co mi přišlo zajímavé je turistické značení v hodinách místo km.
Den druhý
Vyrážíme směrem na Šamorín. Stezka opět nemá chybu. Pouze silný vítr v zádech naznačuje, že cesta zpět bude stát za to. (Obr. 29–31) Občas musíme uhnout osobnímu autu, které buď zásobuje kiosky nebo si jen zkracuje cestu. Podel trasy vozí nákladní Tatry zeminu někam do dáli. S těmi se, ale předhánět nedá. Dva drsoňi s šestikolkou si to párkrát zkrátili po stezce. To mně trochu mrzelo, ale dovedete si představit tu bezmoc když jste rádi, že uskočíte před náklaďákem, který ani nepřibrzdí. (Obr. 32) Ale to byly naštěstí vyjímky. Cesta vede do obce Hamuljakovo 19km. Odtud se cesta do Šamorína rapidně zhoršuje. Jak jsme čekali zpět to stálo za to. Vítr jak sviň, ale bohatě nám to nahradilo kratší trasu pro tento den.
Takže závěrem, jestli někdo pojedete kolem Bratislavy, hoďte do kufru brusle, fakt to za to stojí. Jo a nezapomeňte se stavit ve Vídni na Donauinsel. Ten není třeba popisovat, snad jen, že bruslařům z Vídně závidím až se skoro stydím. (Obr. 33–36)
ROMan
Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítěDiskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
K textu nebyl napsn dn koment.