5 nejčastějších chyb při inline výuce dětí, hlavně číslo 4
Byl jsem se projet na bruslích a shlédl následující scénu. Holčička, odhadem tak 5 – 6 let navlečená do růžových chráničů kolen, loktů a dlaní na krásných, očividně nových bílých bruslích. Kolena se jí klepou strachy a vysílením. Po tvářích se jí koulejí slzy jako hrachy a mezi vzlyky jsem rozeznával slova: Nechci. Bolí. Bojím. Aůůůů. Vedle holčičky poskakoval vztekem a námahou rudý pán, nejspíš otec a opodál postávala nervózní maminka.
Poskakující tatínek na holčičku zlostně syčel: „Tak to jsme ti ty brusle nemuseli kupovat, když na tom nechceš jezdit. Říkám ti, postav se rovně, odraz se a jeď. Takhle!“ a začal na asfaltu předvádět pohyby nohama jako by jel na bruslích. Aha, to jsem neřekl, pán brusle na nohách neměl. Holčička udělala dva nesmělé krůčky a plácla sebou na zem.
Na zadek. „Áůůůůůůů!!!“ ozvalo se.
STOP! Dál jsem to nevydržel. Pánovi jsem nabídl, že jim pomůžu. Dopadlo to dobře, Alenka byla šikovná a za půl hodiny bylo po největším problému.
Když jsem odjížděl domů, rozhodl jsem se, že na webu popíšu pár základních zásad, které je potřeba dodržet, aby první setkání s inline bruslemi nebyla taková hrůza ani pro rodiče ani pro děti.
1. Příklady táhnou
Když se někoho pokoušíte něco naučit a sami to neumíte, jak to asi může dopadnout? Nejspíš to nedopadne dobře. A pokud to umíte, ale snažíte se to vysvětlit bez toho, že byste to byli schopní názorně ukázat, tak to nejspíš dopadne úplně stejně.
Jen opravdu velice vnímavý člověk vás pochopí a udělá, co po něm chcete.
V případě Alenky to bylo tak, že tatínek uměl bruslit na ledních bruslích, ale inline brusle neměl a lední mu na asfaltu byly k ničemu. Rozhodl se proto, že bude Alence věci vysvětlovat bez bruslí.
Když jsem tedy ty základní pohyby Alence ukázal přímo na bruslích a přiměl ji k tomu, je po mě pomalu opakovala, stal se zázrak. Začalo jí to jít.
Pamatujte si: když chcete svoje dítě naučit bruslit, měli byste to sami umět a předvádět mu to přímo na bruslích.
2. Dotek krade stabilitu
Těžko se tomu ubráníte, když vidíte vlastní dítě, jak na bruslích vrávorá a mává kolem sebe rukama ve snaze zabránit pádu. Vaše ruce okamžitě vystřelí směrem k padajícímu prckovi a vy se pokoušíte zabránit pádu, případně ho nasměrovat tam, kam si myslíte, že by měl správný pohyb směřovat.
Paradoxně celou situaci jen zhoršujete.
Děti, ale i spousta dospělých v okamžiku, kdy ucítí na svém těle dotyk, předají veškerou zodpovědnost za svou stabilitu tomu bezpečí nabízejícímu dotyku. V tu chvíli ale přenesou váhu úplně někam jinam, než by měla být. Prostě se o vás opřou. V lepším případě to ustojíte, v horším případě to vychýlí vaši rovnováhu natolik, že spadnete oba dva a většinou tak, že ten lehčí bude vespod.
Taťka na Alenku stále sahal a snažil se jí narovnávat, nebo podpírat a tím jí neustále měnil rozložení rovnováhy.
Pamatujte si: když se při výuce nebudete dítěte dotýkat, najde si stabilní polohu samo mnohem rychleji a pokroky budou viditelné.
3. Vedení za ruku – nejkratší cesta k lékaři
Tenhle bod je podobný předchozímu, přesto bych ho rád zdůraznil. Skrývá se v něm totiž obrovské riziko zranění. Ať už učíte dítě bruslit, nebo jedete s milovanou osobou na projížďku, je to velmi nebezpečné. V situaci, kdy začne ten druhý padat máme tendenci mu pomoci a tím že ho držíme za ruku, nabízíme mu možnost předat zodpovědnost za svou stabilitu na nás.
Ještě horší to je, když už k pádu skutečně dojde.
Pokud dojde k pádu za jízdy, tak máme tendenci do poslední chvíle tomu pádu zabránit. Tím ale jen prodlužujeme dobu, kdy k pádu dojde. Protože nešťastníka nakonec buď neudržíme, nebo ho radši pustíme, abychom nespadli taky. V horším případě držíme pevně dál a snažíme se zbrzdit. Přítelkyni/syna/dceru vlečeme po asfaltu za sebou. V lepším případě to skončí odřeninami, v horším vykloubeným ramenem.
Navíc jsme tomu nešťastníkovi zablokovali jednu ruku, kterou mohl při pádu použít ke ztlumení a korekci dopadu.
Tatínek v mém příběhu udělal podobnou chybu. Alenku držel za ruku a běžel vedle ní ve snaze jí pomáhat. Skončilo to tak, že když upadla zkroutil ji při pádu tak, že místo na všechny 4 dopadla na bok a ten si narazila.
Pamatujte si: nikdy se při bruslení nedržte za ruce.
4. Stabilní poloha – tajná zbraň do nepohody
Prozradím vám jednu fintu, kterou můžete použít jak při výuce, tak pro svoji vlastní potřebu. Základem jízdy na bruslích je správný postoj. Jak se do něj ale dostat? A jak vlastně vypadá?
Je to jednoduché, položte si dlaně zepředu na kolena.
To je vážně všechno. Pokud se na bruslích dostanete do situace, která hrozí pádem, tak se opravdu fofrem chyťte dlaněmi zepředu za kolena. V tu chvíli automaticky pokrčíte kolena, předkloníte se a snížíte svoje těžiště. A přesně o tyto věci v bruslení jde. Uvidíte, že velká část nebezpečných situací se dá tímhle trikem zlepšit.
Když jsem tohle ukázal Alence a ona tomu uvěřila, měli jsem téměř vyhráno.
Pamatujte si: Když se necítím bezpečně, chytím se za kolena. Naučte to i svoje děti.
5. Učit vlastní děti? To chce odvahu
Sám mám syna Martina. No a jako správný otec jsem v zimě pojal myšlenku, že ho naučím lyžovat. Po deseti minutách fňukání jsem začínal být trochu nervózní, po půl hodině vzteklý a po čtyřiceti bezvýsledných minutách jsem rezignovaně odešel na kafe s rumem.
Přihlásili jsme ho do lyžařské školy.
Už během první lekce došlo k obrovskému posunu v tom, co na lyžích uměl a za pár hodin se sympatickou instruktorkou už umí zastavit, zatáčet a jet na vleku. Prostě paráda. A stejně je to s bruslením. Švárovi, který dostal důvěru od rodičů, se dětem nechce tolik vzdorovat a soustředěně vnímají, co se jim říká. Navíc je to ten super strejda Petr, co s nimi vždycky blbne. A obráceně, švagr je odolnější vůči pofňukávání a výmluvám neteří a synovců.
Pamatujte si: pokud opravdu chcete, aby se dítě naučilo bruslit, svěřte to někomu jinému. A pokud zrovna nemáte po ruce šváru Petra, tak zkuste naše kurzy.
p.s.: Od bodu 4. byste měli při výuce začít.
Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítě