Cestopis: Odra-Nisa na bruslích
Když jsem v sobotu 4. srpna seděla
v německém vláčku směřujícím do Briewskow-Finkenheerdu, mísily se ve
mně různé pocity. Radost ze sluníčka, ale zároveň obavy. Znáte to!
V krajině české totiž automaticky neplatí rovnice cyklostezka rovná se
bruslostezka. Popisek v mapce „asfaltováno“ ještě neříká nic o tom,
jak asfaltováno… K tomu jsem si vždycky Odru-Nisu představovala jako
menší cyklistickou dálnici.
Ale na útěk bylo trochu pozdě A i když jsem si to ještě neuměla představit, čekal mě
týden plný slunce, větru a rychlosti. Týden, ve kterém jsem před spaním
měla definitivně pochopit pravidla toho pochybného „kulečníku“
s červenými koulemi (doufám
. Kdy jsem zase dokázala mluvit jazykem, který jsem si dávno
zvykla nepoužívat a tak trochu sobecky se ujistila, že to zvládnu! Že
tenhle svět možná není tak velký, jak se zdá a že cítit se v něm
ztracená nemusí nutně znamenat jí zároveň být.
Trocha faktů
Odra-Nisa je cyklostezka, která (překvapivě kopíruje tok dvojice
řek. Od svého startu u nás na severu České republiky až do dalekého
cíle u Baltského moře je dlouhá asi 538km. Na bruslích jí ale sotva
můžete projet celou. Na severu má podle mapky, tak i podle několika fotek
na internetu, pár delších neasfaltovaných úseků (třeba se na tom ale
pracuje). Já si pro svůj průzkum vybrala trať z Brieskow-Finkenheerdu (cca
6 kilometů jižně od Frankfurtu nad Odrou) do Hagenwerderu (cca
11 kilometrů jižně od Görlitz), dohromady o celkové délce asi
195 kilometrů. Trať jsem si rozdělila do šesti úseků (přeci jen, byl to
průzkum, mohlo to dopadnout i tak, že bych to šla pěšky
a taky jsem si moc
nenakládala z obavy o své tělo, které bylo do června nuceno nedobrovolně
nic nedělat).
Pokud se někdo vydá v mých stopách a pak mi bude chtít vynadat –
klidně může. Mé svědomí je čisté! Můj neověřený tip je, že by pouť
mohla jít prodloužit do města Schwedt (cca o 114km), kde má mapka hlásí
samé asfaltované úseky. Ale jak se (pokud Vám energie vydrží) v tomto
textu dozvíte – mapka je občas spíš orientační, takže za tenhle úsek
už nadávky vracím! Aspoň do té doby, než ho projedu. Kdy? Nevím .
Do Brieskow-Finkenheerdu se snadno dopravíte
vlakem. Z Liberce například s přestupem v Žitavě, Drážďanech a
Cottbusu (http://www.db.de). Cesta z Žitavy
trvá asi pět hodin, záleží na tom, jaké chytnete přestupní časy.
Popisovat německé vláčky nebudu – nemá to cenu, je to prostě nádhera.
Jezdí přesně a mají záchodky, kterým se tak dá s čistým svědomím
říkat. Pokud vyrazíte o víkendu, ušetříte díky Schoenes Wochenende
Ticket – která Vás přijde na 33 EUR (úspora do Brieskow-Finkenheerdu je
podle internetu asi 5 EUR) a dopravovat se s ní daného dne můžete po
celém Německu (snad kromě nějakých ICE spojů).
Něco málo k ubytování. Já si ho obvolala a zařídila den před odjezdem
(uá, já a telefonování do Německa . Na problémy s vytíženou kapacitou jsem narazila
jen jedinkrát. A jeden cyklistický německý pár mi také u snídaně
líčil, že můžou nastat problémy v Bad Muskau v období víkendu.
Bydlet se dá slušně – se sprchou a snídaní – do třiceti eur za noc.
Někde jsem dokonce dostávala i slevu. Asi jsem hodný ubytovaný Uvedené ceny jsou za
jednolůžák a po případné slevě – tudíž vyjadřují realitu, se
kterou jsem se setkala.
Eisenhüttenstadt – Pension Zum Schnauz – 26 EUR za noc se
snídaní.
Guben – Pension Zur Neisse – 32 EUR za noc se snídaní.
Forst – Cafe am Kegeldamm – 80 EUR za dvě noci, 2× snídaně, 2×
večeře a jeden oběd (jó, tam jsem si žila .
Bad Muskau – Pension Max, 20 EUR za noc se snídaní (skvělou
Rothenburg – Preusischer Hof, 23 EUR za noc se snídaní.
Ták, a pokud Vás to ještě nepřestalo bavit, tak Vás budu chvíli nudit
popisem své krásné cesty! Upozorňuji, že jako autorka tohoto
dlooooooouhého textu nenesu žádnou odpovědnost za úrazy způsobené pádem
spících a znuděných čtenářů ze židlí, případně nehradím ani škody
způsobené nějakým tím rozlitým kafíčkem do klávesnice! Užijte si
to.
1. den: Brieskow Finkenheerd – Eisenhüttenstadt
Sama, bez GPS (což jeden z mých
„techno-kamarádů“ přijal s upřímným zděšením ) a dokonce i bez
kompasu. To byl plán! Ale po pravdě, už na nádraží
v Brieskow-Finkenheerdu jsem se dostala do víru svého orientačního
nesmyslu. V té vesnici byly totiž nádraží dvě! A tak největším
problémem prvního dne bylo cyklostezku vůbec najít… Mé putování tak
trochu nedobrovolně začalo výstupem na most přes železnici, kruhovým
objezdem, mírným sjezdem k hlavní autotrase směrem na Eisenhüttenstadt a
pak hurá přes most na hlavní cyklostezku.
Netrvalo dlouho a ocitla jsem se v blízkosti řeky Odry. Část cesty byl
k dispozici úzký asfaltovaný hrázní násep, tak i široká stezka po jeho
boku. Na mé krátké nohy byl násep ideální a oproti stezce měl
výhodu – výhled. A jak se posléze ukázalo, možnost volby neplatila po
celou trasu a tak jediného nevyužitého nájezdu by se později mohlo litovat!
První den byl ideální! Slunce a asfalt hladký tak, že hlava by se Vám
zamotala. A kytičky
A tráva
A vzduch a
občerstvení v Aurithu… Nádhera! Přesto všechno, měl jednu oběť! Toho
nebohého čmeláka, který se po čelním nárazu s mou helmou bezvládně
sesypal k zemi! Chudáček! Bzzzzzz… sorry… bzzzz…
Aniž jsem to tušila, byl první den také na dlouho posledním, co jsem
potkala nějaké kolegy inlinisty. Jak se totiž ukázalo, jako bruslař jsem
byla na stezce tvorem nejen vzácným, ale nakonec zcela osamoceným. A ono
i toho cyklistu by tam člověk občas těžko hledal. Odra-Nisa a cyklistická
dálnice? Ha ha…
Večer jsem si dokonce stihla nakoupit v místním Lidlu, ač byla sobota, měl
otevřeno až do 20:00 (a kdybych polovinu nákupu nevysypala na chodník, bylo
by to ještě lepší ).
2. den: Eisenhüttenstadt – Guben
Pro druhý den jsem si večer v penzionu
vymyslela „zlepšovák“. Na Odru-Nisu se v Eisenhüttenstadtu napojím
přes stezku kolem Oder-Spree kanálu. Ha! Lehce se řekne, ale hůř se činí.
Na první pokus jsem skončila na hřbitově (trochu předčasně ), ale
nakonec jsem se po terénním dobrodružství a silnici slepované tak, že
i Češi by mohli závidět, ocitla tam, kde jsem chtěla. A ten krátký
úsek hrázního náspu stál za to! Alespoň mi dodal odvahy…
Mou malou knížku (Oder-Neisse Radweg, u nás prodává sopka.cz, nebo pro
Liberečáky i Fryčovo knihkupectví) totiž její autor zpracoval mírně
nadčasově! Ono v tomto případě „asfaltováno“ znamenalo spíš
„jednou bude asfaltováno“. Přede mnou se táhnul úsek s povrchem pěkně
zpevněné, nicméně stále pouhé hlíny.
Překvapilo mě to. Mírně řečeno. Úsek z Eisenhüttenstadtu do Ratzdorfu
byl totiž jeden z mála, který jsem na internetu našla jako doporučený pro
inline (byla tam sice uvedena obtížnost těžká. Ale nevím, nevím. Jezdit
po hlíně se mi nezdá těžké, spíš nemožné!). A tak, po chvíli
váhání (jít na bus, nebo to nevzdat), jsem hodila brusle na záda a vyrazila
přes stavbu. Ta naštěstí nakonec nebyla moc dlouhá. Asi po jednom kilometru
už jsem se válela u Odry a chystala se na bruslo-pokračování. Na
jedenácti kilometrech do Ratzdorfu se podobný zážitek ještě jednou
zopakoval – ale vzdát se už pro tentokrát neplatilo ani za možnost.
Něco k asfaltu – taková lahoda jako den před tím to přeci jen nebyla,
ale 90mm kolečka s trasou neměla žádný problém. A menší by to zvládla
také – Ratzdorf, místo soutoku Odry a Nisy, je jedním z mála
významných (těch nějak opravdu významných bodů na trase!
Identifikovat ten slavný soutok nebyl snadný úkol. Nakonec se mi to ale snad
povedlo a tak jsem s klidným svědomím mohla vyrazit dál. A ups, zase
pěšky – tentokrát trocha lesní cesty (můžete pravda volit, buď
ošklivé panely kolem Nisy, nebo právě tuto, o něco kratší, lesní
cestu). Ale každá námaha má svou cenu – povedlo se mi tu vést první
rozhovor v německém jazyce, po jehož absolvování jsem si nepřipadala jako
úplný idiot A to se taky počítá…
Pak cesta ubíhala po klasickém (=dokonalém) hrázním náspu. Až do vesnice
Coschen (kde mají krásný železniční přejezd , v jejímž okolí vede
stezka po silnici (ovšem takové, že auta na ní moc nepotkáváte). A taky
kolem kukuřice, spousty kukuřice… Dál a dál, zasněně, že jsem si ani
neuvědomila, že jsem v cílové stanici své denní pouti – Gubenu.
A kdyby se tam každý kanál nechlubil, jakého města že je majetkem, jela
bych asi ještě mnohem dál. Neděle má v Německu také jedno úskalí,
otevřený obchod s jídlem zkrátka nenajdete. A tak jsem se k večeři
krmila pětieurovou pizzou v místní restauraci.
3. den: Guben – Forst
Krásná etapa, největším terénním zakolísáním byl asi stometrový
přechod přes kočičí hlavy v Gross Gastrose . A když jsem za vodní elektrárnou v Griessenu
překonala krátký (asi desetimetrový
výstup po štěrku, připadala jsem si jako
v ráji, hotovém arboretu. Dokonale rovná, dokonale hladká stezka se stíny
nízkých jehličnanů – to byl můj zlatý úsek.
Zpátky do reality jsem se vynořila u staré (už nefunkční?) železnice,
jejíž trať jsem chvíli kopírovala. A u Nisy mě po malé odbočce od
řeky (do Briesnigu) uvítali čápi… A silný protivítr!
4. den: Ať žije volno!
Čas mého odpočinku. Tělo si o něj sice nijak
zvlášť neříkalo, ale rezervace penzionu ano . A tak jsem se
nebouřila!
Ve Forstu se dá volno trávit všelijak. Osobně doporučuji Ostdeutscher
Rosengarten (pro studenty vstup 1.5 EUR) a koupaliště, které je vskutku
skvostné. Můžete si tam dokonce skočit z desetimetrové věže – pokud
tedy nepatříte mezi ty (stejně jako já), kterým se dělá špatně už na
kraji doskokového (5 metrů hlubokého) bazénku . A jestli Vás
v přeplave dvaasedmdesátiletý důchodce z Cottbusu, který mluví plynně
německo-polsko-anglicky, tak mi věřte – nejste první! J o, a nakupovat
můžete v Lidlu nebo Kauflandu. Zkrátka, až na tu komáří masovou vraždu,
kterou jsem musela spáchat, abych se druhou noc trochu vyspala, město
snů.
5. den: Forst – Bad Muskau
I tento den mě z hlediska terénu čekala trať takřka ideální (zase
asi jen tak 50 metrů kočičích hlav). Jinak cesta ubíhala po dokonalém
hrázím náspu a po automobilově nijak vytížených silnicích (příjezd do
Bad Muskau). Úsek z Gubenu do Bad Muskau by se bez problémů dal spojit
v jeden.
Návštěvu Bad Muskau bych doporučila hlavně všem libereckým zastupitelům.
Protože tam Vám
mají park tak veliký, že projít ho během jediného odpoledne je takřka
nemožné. A když máte to štěstí a vyprovází Vás z něj vítr před
bouřkou, zažijete pod těmi stromy něco, na co budete dlouho vzpomínat.
A třeba se stihnete vrátit včas do penzionu Já to nestihla a tak jsem
pořídila aspoň nějaké bio-chleby v Aldi. Tak dobré, že další dva dny
radši jsem byla radši o hladu, než abych je do sebe vpravila.
6. den: Bad Muskau – Rothenburg
Hned ráno jsem se chtěla zase napojit na
cyklostezku. Vytipovala jsem si pro to v mapce most. Bohužel, ten most byl
zároveň územím nikoho mezi Německem a Polskem. Prošla jsem si tedy celní
kontrolou – byla tam dokonce i fronta! A přes bariéry se samozřejmě na
stezku nedostala… A tak – otočila jsem se a jela zpět. Ale aspoň jsem
konečně měla zážitky z Polska! Pokud totiž Němce mimo snahy s Vámi
komunikovat něco charakterizuje, pak je to jejich posedlost právě touto
zemí. „A už jsi byla v Polsku?“ ptali se mě pořád dokola. Bad Muskau
jsem tedy opouštěla se zadostiučiněním, že jim mám pro příště co
vyprávět!
Bylo na čase si i trochu máknout! Zvykla jsem si na tu rovinku. Ale
borovicové lesy, kterými je tato trasa posetá, v sobě ale skrývala nejedno
překvapení. Kopečky a sjezdy. Žádná hrůza! Ačkoli jsou tyto úseky
nejednou „prudké“, jsou kraťoučké. A ty borovice jsou tak krásné!
Né, stojí to za to, tohle je opravdu nejhezčí část celé cesty!
Ale občas, i přes to okouzlení, je potřeba dívat se k zemi. Ony ty
borovice, holky v růstu, pod sebou mají trochu víc bordelu, než jsem byla
v jiných úsecích zvyklá. V nejmenším případě jehličí, o trochu
hůř větvičky, a ještě hůř větve. A tak i mému zasněnému já jedno
z těch nechtěných tělísek zastavilo zadní kolečko! Jak elegantní jsem
v tu chvíli byla, asi nemusím popisovat A jak jsem to udělala, že jsem si tu „hubu“
nakonec nerozbila? To opravdu netuším…
7. den: Rothenburg – Hagenwerder
Přesně jak jsem očekávala, ráno u snídaně
už jsem další dvojici německých cyklistů líčila své zážitky z Polska
A dokonce jsem to
zvládla i v minulém čase:-) Né, fakt! Zatímco v Eisenhüttenstadtu jsem
byla za německého negramota, tady už jen za částečného!
V původním plánu jsem měla krátký přesun autobusem. Mapka hlásila
neasfaltovaných deset kilometrů mezi Rothenburgem a Deschkou. Ale pochybnost
hlodala. „Sakra, přece teď nepojedu autobusem!“ Nakonec jsem se rozhodla
pro průzkum.
A povím Vám, takových neasfaltovaných stezek, těch bychom u nás
potřebovali víc! Tady zas má nadčasová mapka trochu německé stavitele
podcenila a úsek, který je v ní značený jako „cyklostezka v plánu“
je ve skutečnosti „cyklostezkou v reálu“. Jet úsek do Deschky autobusem?
To by byla blbost největší!
A i v Deschce jsem se dostala do mírného rozporu s mapkou. Ukazatelé si
tak trochu nevěděly rady (jeden ukazoval vlevo, druhý vpravo něco jako Deutschšmejd).
Mapka říkala vpravo. Já jela ale vlevo. V dobré víře, že se dostanu
k Nise, kde v mapce zase stála „cyklostezka v plánu“. V tomto
případě ale bohužel v plánu zůstala i v reálu a cesta mě vedla
vesnicemi Zodel, Ober-Neudorf… Šlo to, ale zpětně – zkusila bych to
radši vpravo
Po asi kilometrové procházce polní cestou jsem měla Görlitz na dosah. Vede
do něj krásný sjezdík, bohužel ale na jeho konci jsou kočičí hlavy,
které Vás budou skoro celou cestu městem (alespoň po směru Odry-Nisy)
provázet. Jak jsem se ale dostala k Nise „za městem“, byla to lahoda.
Sice toho bordelu na trase mohlo být míň, ale ten pocit, že už jsem skoro
doma – přešla bych snad i horké uhlíky! A po krátkém písečném
přechodu (cca 30 metrů) mě čekala už jen báječná stezka do
Hagenwerderu.
V cíli jsem si chvíli pohrávala s myšlenkou prozkoumat v mapce
„neasfaltovaný“ úsek do Žitavy, ale na nádraží, kde mimochodem ještě
nezjistili, co je to jízdní řád, mi dala příroda jasně najevo, že už se
mnou měla trpělivosti dost. A spustila pěknou sprchu…
A tak, ukončila jsem svou pouť tam, kde jsem měla v plánu – na
nádraží v Hagenwerderu (a za 5 EUR se dostala domů)! Za sebou jsem měla
týden, kdy mě příroda opravdu milovala (zatímco západním Německem
cloumaly deště, mé Powerslidy opravdu ani jednou nezmokly . Kdy jsem si připadala
jako v ráji…
A co říci závěrem?
Snad jen, že nejbláznivější nápady bývají nakonec nejlepší! A že
se vyplatí tomu věřit. Tahle cesta mého osamoceného já do země nezemě,
do víru jednoho ztraceného ráje (kterým Odra-Nisa opravdu je), ta opravdu
stála za to. Můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kteří občas
zatouží zmizet. Jen tak, beze stopy a snad i bez důvodu – s batůžkem,
flaškou na pití a samozřejmě – s bruslemi!
Nějaké odkazy
- Moje fotky : http://irmis.own.cz
- Penzion Zum Schnauz, Eisenhüttenstadt: http://www.zumschnauz.de
- Penzion Max, Bad Muskau: http://www.pensionmax.de
- Penzion Zur Neisse, Guben: http://www.pensionzurneisse.de
- Cafe am Kegeldamm, Forst: http://www.cafe-am-kegeldamm.de
- Cyklostezka Odra-Nisa: http://www.oderneisse-radweg.de/…t/artikel/32
- Cyklostezka Odra-Nisa podruhé: http://www.oder-neisse-radweg.de
- Přehled pár německých inline tras: http://www.reiseland-brandenburg.de/…/skaten.html
- Počasí v Německu: http://wetter.spiegel.de/spiegel
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

[1] : : : reaguj : web
Tak to sis docela dala…na inlinech nedám ani ránu. Zato na kole… Jsme byli s kamarádem v Konecchlumí(„pěkný“ název…) na zmrzlině. Z našeho městečka to je asi 60km. Tam to šlo ale nazpátek jsme se trošku ztratili…suma sumárum, 169km za jeden den…

[2] : : : reaguj :
v posledni době jsem hledal na NETu, jak se jezdí na inlinech v Německu v dosahu jednodenního výletu autem = tak do 100km od hranic. A tohle je skvělý popis, dík Jano. No a samozřejmě skvělá jízda. Jsem netušil, že se dá na inlajnech vydržet tolik dni po sobě. Až zase pojedu do Lužice na blint zkoumat inline trasy, tak tuhle Nisu si nechám jako zálohu na spravení chutě, když se někde prásknu do hlíny, kostek nebo štěrku. Pěkný trasy – okruhy jsou kolem Lužických jezer, ty se dají ne NETu dohledat, ale jinak samý tajnosti kolem tras.

[3] : : : reaguj :
[1] Pro spooon : Spooone, na kole by to šlo určitě taky [2] Pro Josef : Lužický jezera mi taky ležely v hlavě, ale tenhle nápad je nakonec zcela přemazal :D Pokud přemýšlíš autem, do 100km, tak bych jela do Deschky. Odtamtud směrem na sever je to komplet nově asfaltováné, nádhera
A záleží, kam až za ten den dojedeš, ale z Deschky severně to v mezích jednoho dne nemá asi žádnou chybu (jen občas ty kočičí hlavy nebo zámecká dlažba v Rothernburgu
ale ty už asi v českých podmínkách nikoho nezabijou) A trasa Bad Muskau – Rothenburg je parádní – a autem dosažitelná taky pěkně
Jinak, na těch inlinech to tolik dní po sobě jde. Byla to nakonec i docela flákárna, protože povrch byl mnohem lepší, než jsem čekala. Ono to pak jede celkem samo

[4] : : : reaguj :
za radu, zrovna se rozhoduju, jestli zítra nevyrazím na sever, u Němců má být lepší počasí. Ty Lužický jezera jsou pěkný, jezdí se dost kolem vody, jsou tam okruhy i na desítky km, některé se dají propojit. Což ocení hlavně ti motorizovaní, co se musí vracet k autu. Byl jsem tam jen jednou a moc jsem toho nestihnul, tak někdy příště (co nejdřív . Nějaké odkazy jsem dal na ladronka.cz.

[5] : : : reaguj :
Zajel jsem si na brusle ke Gorlitz, když jsi o tom tak pěkně psala, no a kromě jinýho jsem zkusil dojet ten kousek z Hagenwerderu do Žitavy. Nějak si nemůžu vzpomenout na český slovo, kterým bych to jako celek popsal, tak bych použil slovenský výraz „prdůskať sa“. Úsek Hagenwerder – Ostritz většinou úzký asfalt, různé kvality, přes obce zámková dlažba nebo starý asfalt po vedlejších ulicích. Asi 2× nějakých 100 m bez asfaltu. V Leubě jen úzký mizerný chodníček nebo nic – takže po silnici, pár 100m. V Ostritz to vede přes centrum s kočičíma hlavama, to je pro inline neprůjezdné, pak to kousek ujde přes Alstadt, ale jasný konec je u kláštera Marienthal, dlažba tak na horský kolo. Udtud do Hirsfelde je krásné údolí, ale cykloztezka je štěrková, jen pár několikasetmetrových úseků s asfaltem. I pro pěšáka s bruslemi v batohu hezká procházka (10km). Z Hirshfelde na kraj Žitavy úžší asfalt podél silnice, to jde. Skrz Žitavu jsem za tmy nejel . Teďka zbývá dojet jen ten kousek na sever k moři
. Celkově, dle mého názoru, nestojí celý úsek na jih od Gorlitz za moc, i když třeba úsek Hagenwerder Gorlitz je uveden na některých německých info-materiálech jako skate-trasa. Parkovat autem se dá přímo u trasy na konci Hagenwerderu (naproti servisu Opel).

[6] : : : reaguj :
Díky Jano a Josefe za skvělé tipy. Janě za zevrubný popis a Josefovi za odvahu dokončit trasu. Chtěla jsem ji prozkoumat taky, teď už nemusím . Jinak jsem se celkem nedávno přistěhovala zpět do hor z Polabí, kde jsem se namlsala super tratí podél Labe – Nymburk – Poděbrady (teď ji snad ještě o pár km prodloužili) a zoufale hledám v okolí Liberce něco delšího než co je dole u Nisy

[7] : : : reaguj :
Taky děkuji Josefovi. Přinejmenším vím, že té sprchy na závěr nemusím tak litovat Jen k tomu úseku Hagenwerder Goerlitz. Osobně proti němu žádné výtky nemám. Ani se nedivím, že ho Němci doporučují pro inline
. Fakt je, že obvzlášť teď už z toho i já mám v hlavě docela guláš. Ale mimo toho písečného přechodu (a nějakého průjezdu vesnicí, pokud se nepletu) se mi tam jelo moc dobře. Hlavně ten úsek před Hagenwerderem (nevím, odhadem tak 6–7km…). Vesměs rovina, krásný asfalt. Kdybych něco takovýho měla za barákem, vůbec by mi to nevadilo
[6] Pro Martina : Hmmm… To je těžký. Jezdí se do Hodkovic ke koupališti (stezka podél dálnice), to ale taky moc dlouhý není… Osobně mám nejradši Souš – tam je to tak 8km (16 tam a zpět). Je to ale pravda trochu výšlap. Tak 5 km z toho je to do kopce (a pak zákonitě zas z kopce
. A uvidíme, co provedou z toho Vesce, ale o moc víc km se z toho taky nedostane…

[8] : : : reaguj :
O "bruslení na Jizerkách . Je tam toho víc než jen Souš. V Jablonci se prý jezdí kolem přehrady. Poněkud nezvyklé poježdění je třeba i letišti v Hradčanech (litý beton, i po tolika letech kvalitní), dalších pár úseků délky kolem 5km je v okolí Č.Lípy na lesních cestách. Pro inlajnisty se v Lbc. kraji blýská na lepší časy, plánují se nové cyklostezky i s ohledem na inline bruslení. Třeba stezka Varhany po bývalé železnici z Č.Lípy do Kam.Šenova (cca 17km) už se začala stavět, to bude bomba. Trasa Hagenwerder – Goerlitz ujde, ale za 1 bych ji nedal. Povrch již je poněkud omšelý, není to takový ten samet, ale za barákem bych ji bral taky .

[9] : : : reaguj :
Pardon, jsem nepochopil na první pokus TEXY syntaxi příspěvků a nejsem sám Bacha na uvozovky v textu. Tohle je odkaz na bruslení na Jizerkách

[10] : : : reaguj :
[8] Pro Josef : Jooo, Hradcany (neplist s tou casti v Praze) jsou dobre. Ony vubec nejsou spatne ty cesticky kolem byvalych vojenskych ujezdu. Dokonce, prave kousek od Hracan u Mimone, jsme se projizdeli i na byvalych „buzerplacech“. Zajimave a nikde nikdo…
[11] : : : reaguj :
Nejdrive gratuluju! Muselo to byt super. Ale dotazek…z ciste zenskeho hledisa…pises, ze jsi mela „batuzek“. No, moc si neumim predstavit pouhy batuzek na tyden Jak jsi mela teda vyreny kramy a jidlo? Ubytovani jsem koukala, ze bylo po vetsinou se snidani a ten zbytek? Diky

[12] : : : reaguj : web
Tak batužek jsem měla tenhle: http://www.in-line-brusle.cz/…fitness.html. Fakt je, že byl plný. Brusle do příslušných poutek ještě zapnout šly, ale chytit se daly jen horní přeskou. Jídlo vlastní jsem neměla. Snídaně stačila, většinou jsem měla něco až večer. Třeba z Lidlu, nebo v neděli jsem byla na pizze v takový mini restauračce. Mně to celkem stačilo, na bruslích mě totiž hlad nechytá, spíš ho to bruslení nějak zahání.. Díky bohu :D Takže to o snídani a „večeři“ šlo. Oblečení jsem měla v podstatě jen na teplo, jen jednu mikču pro jistotu. Tj. to sportovní a pak nějaký tričko mimo po bruslení. Sportovní jsem každý večer v penzionu prala na další den. Uschlo to, jako prací prášek posloužil Adidas Shower Gel :D Což byl zároveň moje mýdlo a šampon dohromady… Vlasy si nefénuju, bez líčení se ten týden taky obejdu :D člověk se musí trochu uskromnit…... Ale stojí to za to.

[13] : : : reaguj :
Ahoj jedu s kamosem v lete tuto trasu z Liberce az nahoru k mori na kole.Pokud chces muzes se pridat. Ahoj Adam

[14] : : : reaguj : web
[13] Pro Aadam : Ahojky, děkuji za pozvání… Zní to určitě lákavě Jen to má jeden problém… Na bruslích bych kolisty asi brzdila (záleží, kolik toho chcete zvládnout za jeden den). Znala jsem i „blázna“, co to dal za tři dny… A to bych jako bruslař asi nesvedla, obvzlášť když někdy člověk musí jít i pěšky….. A s kolem si já moc nerozumím
Upřímně, už ho dokonce ani nevlastním… Při posledním kontaktu s ním jsem totiž skončila v nemocnici s rozseknutou hlavou :D Proto jsem na těch bruslích taky takovej propagátor chráničů a helmy
Vim, jak bolej pády na škebli :D

[15] : : : reaguj : web
Právě jsem objevila další informace o trase, kde bych je nečekala.. Měla jsem je doma celou dobu před nosem – v informačním inline atlasu Berlína (takovým duhovým doporučují trasu z Lebusu do Kustrin-Kietzu. Což je kousek na sever od mého startu (kousek nad Frankfurtem nad Odrou). Takže aspoň o tenhle úsek by to snad jisto jistě prodloužit jít mělo (22km)
I když ono to snad půjde i dál, ale tohle je tedy možné brát „snad“ jako sicher
[16] : : : reaguj :
Nevi někdo, jak je to s průjezdem na inlajnech z Liberce podél Nisy k Hrádku n. Nisou a do Žitavy ? Aadam až pojede na kole k moři tak by mohl omrkonout ten zbytek co není v reportáži. No měli by jsme pěkně dokumentovaný až k moři. Pak už to jen projet

[17] : : : reaguj :
S průjezdem na inlajnech z Lbc od jízdárny na Hrádek je to špatné, ale mám informace, že Občanské sdružení Cyklisté Liberecka podporují Statutární město Liberec při realizaci CYKLOSTEZKY NISA – LIBEREC SEVER v úseku od stávajícího konce cyklostezky dále po proudu řeky kolem čističky odpadních vod (ČOV) k podjezdu pod silnicí I/35 (tubsideru). Otázkou zůstává, kdy a zda se tak stane, zda budou finance atd. Více informací na www.cykliste.cz

[18] : : : reaguj :
Zdravím, nějak jsem cejtil potřebu se s vámi podělit o naprosto úchvatnej zážitek z bruslení ve Švédském Helsingbordu. Naprosto perfekntě upravené několikakilometrové stezky podél pobřeží, ale i v samotném městě, disciplinovaní a ohleduplní řidiči (!!!!). Nezbývá, než doporučit. Pokud někdo bude mít zájem, dám i bližší informace o relativně levném ubytku a dopravě. p.s.: možná, že bez absolvování kurzu bruslení v Liberci bych si to takhle neužil

[19] : : : reaguj :
Jano, na tvůj článek a „tvoji“ trasu jsem upozornil jednoho kamaráda, a ten po projetí prohlásil, že je to nejlepší resp. nejkrásnější trasa co zatím viděl. A to viděl na inlajnech většinu zajímavých tras od Flaemmingu po Lichtenštejnsko. On nemá ve zvyku děkovat, tak jsem to vzal za něj.

[20] : : : reaguj : web
[19] Josef: Tak že gratuluji!!! Fakt je, že tenkrát mi to ani tak nedošlo, ale potom, co jsem viděla rozlehlá pole ve Fleamingu – Odra-Nisa je opravdu o něco pestřejší Sice je to občas terénní dobrodružství, ale za tu osamocenou nádheru to za to fakt stojí…
(Jako – nic proti Fleamingu – povrch tam je nádherný, jen těch rozlehlých polí je trochu moc, v létě, když jsou třicítky, tam musí být opravdové peklo

[21] : : : reaguj :
Málem jsem zapoměl na dobrou zprávu … říkal, že některé úseky, kde jsi jela štěrk, jsou již vyasfaltovaný.

[22] : : : reaguj :
Ahojky, informace o bruslení v okolí Lužické Nisy jsme narazila čistě náhodou, když kamarád přinesl jakousi mapku cyklotrasy Nisa-Odra, a protože jsem do té doby byla velkým milovníkem kola, tak jsem zvažovala jet to na kole. Ale než-li jsem vyrazila, tak jsem zakoupila brusle a nějak mě napadlo, že vyměnit kolo za brusle nebude tak špatný nápad. No, a teď o prodlouženém víkendu jsme s kamarádkou absolvovaly tři dny bruslení, skoro bez lidí, za ideálního počasí, takže super a vřele doporučuju.

[23] : : : reaguj :
Ahoj, hlásím, že jsme na bruslích projeli skoro celou cyklostezku, respektive od Hrádku nad Nisou až k moři do Ahlbecku!
Bylo to 550 kilometrů a stálo to za to. Na celou cestu jsme byli 2 bruslaři a 1 cyklistka, další kámoši se přidali, jeden v průběhu cesty odjel.Vezli jsme si jen nejnutnější věci a spacáky. Ubytování jsme předem neměli domluvené, cesty zatím byly prázdné (v létě tam může být docela plno), cesty většinou široké, asfaltované, někdy jsme museli šlapat pěšky, ale to nevadilo. Moře docela teplé, krásná příroda!
Nádhera, vřele doporučuji!!! Pokud se mi to podaří,tak cestopis dám na web.Baška