In-line Summit 2007 aneb jak je na Apríla v Berlíně
Už pár let patří mezi naše oblíbené akce první jarní závod – Berlínský půlmaraton. A jelikož je u našich severních sousedů o něco tepleji než u nás a v průběhu března tam většinou veškerý sníh či jiné stopy zimy zmizí, jede se tento masami milovaný závod vždy na apríla, resp. první aprílovou neděli.
Začneme trochu odzadu, od neděle – sice za doprovodu zdatného ptačího sboru, ale stále za tmy se nám vstávalo těžko, nicméně při společné snídani se všechny ty předstartovní pozitivní vibrace, napětí a nedočkavost přenesla na každého. Doplnit energii, sbalit potřebné, doběhnout vlak a hurá na Berlín. I když jsme spěchali na start, neodpustili jsme si krátký vizuální průzkum nové budovy hlavního nádraží, která je víc než zajímavá a od ní už jsme kolem Reichstagu, pod Brandenburskou bránou dorazili do závodnického zázemí. Tam to vřelo – závodníci se zahřívali, dobíjeli baterky, vymýšleli strategii, pilovali startovní techniku… prostě atmosféra, která by se dala krájet a přesto je tolik podmanivá a nakažlivá. V cuku letu byli všichni převlečeni do závodních oblečků, utahovali boty, aby cestou nepovolily a masírovali svalíky; taky byly rozdány poslední instrukce chůvám a ostatním povzbuzovačům (v oblasti diváctva máme ještě co dohánět, chyběly transparenty, trubky, bubny….).
Zařazeni do určených startovních skupin jsme si už každý sám se sebou a přece společně užili odpočítávání, vyslali jsme na start elitní závodníky a nechali se nabudit dobře zvolenou muzikou. Tři, dva, jedna, start! A už jedem – nadšení a vískot všech startujících je asi to nejhezčí, co na takovýchto závodech můžete zažít – to je vám adrenalinu, to se jen tak nevidí a necítí 
Trať vede skutečně nádhernými místy a pokud nemáte čas sledovat okolní pamětihodnosti, určitě vnímáte cestou množství diváků, kteří intenzivně ženou každého startujícího dopředu. Rádi k tomu využívají různé píšťalky, zvony, bubny, rumbakoule, tleskátka či jiná hlučná zařízení – prostě na každém rohu potkáte někoho, kdo vám zakřičí, zatleská… je to jedním slovem nádhera, kvůli které stojí za to alespoň jednou takovýto závod zkusit i když nemáte závodní ambice. A nebojte, takových lidí je na startu hodně. Z těch téměř 1800 bruslařů a bruslařek, kteří letos na půlmaratonu startovali je takových většina. Mrkněte se do výsledkové listiny a uvidíte, že časy kolem jedné a půl hodiny nejsou výjimkou a věřte, že i tito „pomalejší“ závodníci si to moc užili.
Ale po pořádku…
Jelikož už nejsme v Berlíně nováčky, nasbírané zkušenosti úročíme a to především při organizaci celého „zájezdu“. A letos jsme myslím téměř dosáhli vrcholu – naplánovali jsme si přesun do Německa již na středu, abychom se v bruslařském ráji zvaném Flaeming Skate Park dostatečně aklimatizovali a připravili na neopakovatelný in-line zážitek.
V Hotelu Pelikan v Luckenwalde, v jednom z větších městeček na více než 100kilometrovém okruhu, jsme nalezli vynikající zázemí a to včetně milé obsluhy, výborné stravy ve formě polopenze a pohodlného ubytování (pro některé jo-sportovce možná až přiliš luxusního ). Polohou byl hotel také nakloněn našim úmyslům – stojí vpodstatě v centru města v docházkové vzdálenosti k začátku stezky a zároveň velmi blízko vlakovému nádraží; aniž by ruch z železniční tratě jakkoliv doléhal k místu ubytování a rušil v klidném spánku. Výhoda celého načasování spočívala především v přizpůsobení se místnímu počasí, dostatku času na dotažení tréninku, odpočinku po cestě i před samotným závodem a to vše myslím výrazně přispělo k minimalizaci nervozity před závodem.
 |
 |
 |
 |
Ve středu jsme všichni překonali vzdálenost mezi domovem a hotelem (někteří velmi dlouhou, což vypovídá o nadšení účastníků summitu pro inlajny), povečeřeli a s potěšením ulehli. Ráno nás probudila vůně kávy a zpěv ptáků, který jsme okamžitě po snídani vyrazili poslouchat i do zatím opuštěného skate parku. Pro začátek jsme zvolili nejkratší dostupný okruh v délce 11km, který nakonec nepostačil a tak jsme si první výlet prodloužili o výjezd ke specializované Skate-Areně. (Mimochodem ne zřídka se zde konají různá světová dráhová klání.) Cestu nám zpříjemňovalo slunečné počasí, neopakovatelný klid a rozmanitost okolí stezky – potkali jsme stádo bizonů a hejno pštrosů, lanové centrum pro pavoučí muže a ženy. V naší skupince se našli i tací, kteří se hned první den vrhli na rekordy a pokusili se, podotýkám úspěšně, objet celý okruh – celkem asi 110 km! Také se ale našli tací, kteří ohleduplně ke svým tělesným schránkám ukázali aréně záda a vrátili se k domovu o něco dříve. Po návratu jsme všichni bez ohledu na překonanou vzdálenost zlehka zrelaxovali a dojmy si povyměňovali i energii doplnili u výtečné večeře o několika chodech.
 |
 |
 |
V pátek byla na plánu delší „maratonská“ trasa se startem a cílem u arény. Trénink pro závod to byl skutečně výborný neb jsme téměř celou cestu jeli proti větru – znáte to „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“. Ale opět nám pomáhalo hřejivé jarní sluníčko, zelenající se příroda a božský klid. Bizony a pštrosy nahradila stáda ovcí a koz, kvetoucí zahrádky a upravené vesničky. V pauzách mezi hltáním jarních kilometrů došlo i na inlajn školu v podání jedinečných instruktorů Sportovních kurzů – jmenovitě Jirky a Honzy, která nám všem bezpochyb přispěla ke zdokonalení techniky a stylu. Natočili jsme i nějaké to video, kterým jsme se večer svorně bavili – ale pozor, jednalo se o čistě výukové záběry. 
 |
 |
 |
Sobotní část summitu byla jednoznačná – po pohodovém „vyjetí se“ na nás netrpělivě čekal Berlin Messe, kde probíhal předstartovní veletrh spojený s registrací závodníků a vydáním startovních čísel. A to bychom to nebyli my, abychom nemuseli k Helpdesku. Vystáli jsme frontičku, vyřídili vše potřebné a pak se celí napjatí rozeběhli pro svá startovní čísla s rozdělením do startovních etap, účastnických triček a čipů. S klidným vědomím jsme pak brouzdali mezi stánky s všelikým sportovním zbožím; samozřejmě hlavně tím bruslařským. Nabídku symbolicky zobrazuje fotografie různých koleček; teda mě osobně se hlavně líbil výběr barev (to víte, tolik tomu nehovím).
Tady si dovolím lákadlo – podzimní maraton s sebou kromě jiných výhod, jako třeba té, že máte po celé sezoně pořádně natrénováno, nese i tu v podobě podstatně většího obsazení veletrhu a tudíž nepřebernou nabídku co se bruslí a ostatního nezbytného vybavení moderního inlajnisty týká. Zpátky v Luckenwalde nás přivítala večeře ve formě vynikajících lasagní – pan domácí se ukázal jako znalec výživových pravidel – nás nastartovala a ukolíbala do předzávodní noci (někteří poctivci ji také využili pro poslední údržbu). Moc doporučujeme všem vyzkoušet alespoň jeden z berlínských závodů a stále si stojíme za tím, že bruslení jako ve Flaemingu v Čechách prostě není, takže určitě zavítejte i tam – ať už s námi nebo bez nás. Přejeme všem takové zážitky, jaké jsme si z Berlína dovezli my. 
Krásné jaro a do ukorčulkovania…
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
K textu nebyl napsn dn koment.