Home E-mail - nezapomeň zaměnit slovo zavináč za znak

EXPEDICE PASOV – VÍDEŇ 2007

9. 1. 2008 St 09.08 [Zážitky a reportáže]tisk

obrazekANEB PODÉL DUNAJE S LIPNO-DUNAJEM Venku zuří zima, tak proč si nezavzpomínat na hezké letní zážitky. Text nám poslal Luboš Krejza už v létě, ale říkal jsem si, že ho pošetříme na zimu, sníh a led.

Jak to všechno vzniklo?

Již od vzniku našeho Občanského sdružení Lipno-Dunaj jsme plánovali společné putování od Lipna k Dunaji a dále podél Dunaje. Nenašli jsme však dostatečně silný podnět a inspiraci k realizaci této cesty. Tím se stala až ta skutečnost, že část našich členů začala aktivně jezdit na inlajn bruslích, jak formou bruslení (Skating), tak bruslením za pomocí hůlek (Nordic Blading), a letos se zúčastnili prvních závodů. S jídlem a dalším tréninkem rostla chuť a také nápady na zdolání delších tratí. No a z původního nápadu absolvovat jednodenní akci bruslařským přejezdem z Pasova do Lince se vyklubala čtyřdenní náročná expedice spojená s přejezdem z Pasova do Vídně. Když už, tak už!

… a jak to všechno probíhalo?

Inspiraci a podklady jsme hledali na internetu, ale zjistili jsme, že na této trase pořádá 1× ročně expedici pouze jedna německá cestovka a ve zkrácené podobě z Lince pak jedna česká cestovka. Obě ale údaje o tom, jaký břeh Dunaje v jakém úseku kvůli dostatečně kvalitnímu povrchu stezky pro inlajny zvolit, pečlivě tají jako své know-how. **Na oficiální dotaz na rakouskou turistickou centrálu nám bylo pouze sděleno, že trasa by měla být pro inlajny v pořádku, protože je celá asfaltovaná. Asi na inlajnech nejezdí a neví, že není asfalt jako asfalt. Pomohly nám také informace od paní Badáňové a Smitkové, které tuto trasu na kolech s cestovou absolvovaly několik dnů před námi. Na základě těchto podkladů jsme si stanovili čtyřdenní program na přejetí vzdálenosti 374,5 km s tím, že budeme dle situace improvizovat.
Na základě programu a omezení daného tím, že každý musel mít sebou kapesné na ubytování a stravu vypočtené ve výši 60,–EUR (s odřenýma ušima jsme se do toho opravdu vešli), jsme vybrali účastníky expedice. Z původně 3 inlajnistů-bezhůlkařů, 3 inlajnistů-hůlkařů a 5 cyklistů nás zbylo kvůli špatné předpovědi počasí a zdravotním problémům pouze 1 inlajnista-bezhůlkař (Vláďa Výborný z Lipna), 2 inlajnisté-hůlkaři (Martin Řezáč a Luboš Krejza z Frymburku) a 4 cyklisté (Míra Maurer, Luboš Mrázik, Martin Nekola z Frymburku a Romek Hanzlík z Prahy). Tím pádem jsme se všichni vešli pouze do jednoho sedmimístného doprovodného vozidla kočírovaného Mírou.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek
Středa 4.7.

1.etapa (93 km) na trase: (start na levém břehu) Passau-Erlau-Obernzell-Engelhartzell-Niederanna-(převozem v Au na pravý břeh) Schloegen-Obermuehl-Untermuehl-Aschach-Eferding (elektrárnou Ottensheim na levý břeh)-Ottensheim

Ráno jsme se přepravili do Pasova, kde jsme přesně v 9:00 hodin dle itineráře nastoupili do bruslí a na kola, a vyrazili. Celý den nám kromě několika světlých okamžiků propršelo, takže byla cesta v promočených bruslích a oblečení na kluzké stezce na úvod dosti náročná a my jsme si poprvé uvědomili, že to nebude žádná procházka, ale tvrdý vytrvalostní sport.
Po cestě jsme minuli první dvě elektrárny s plavebními komorami, několik zajímavých městeček, vyzkoušeli poprvé pohostinnost místních převozníků (na prám nás bruslaře přes kluzká prkna téměř nosili) a hlavně projeli a viděli malebnou dunajskou zákrutu Donauschlinge, kde jsme při posezení v útulné hospůdce vyzkoušeli tamní specialitu, biopivo (na rakouské pivo to nebyla taková katastrofa, ale všichni se těšili na vychlazenou plechovku plzničky, která na nás čekala v cíli etapy).

Poznámka z pohledu bruslaře: V Bavorské části se jede po užších cyklostezkách, které ale mají poměrně hladký povrch, v rakouské části jsme poprvé narazili na jejich specialitu asfalt s oblázky, který je pro jízdu na inlajnech velice nevhodný a dá se srovnat snad pouze s jízdou po dlažbě z kočičích hlav. Jinak se ale i v rakouské části povrchy střídaly a narazili jsme i na velice pěkné úseky jako například před Ottensheimem z obou stran Dunaje. Jelikož jsme celou etapu jeli po mokrém asfaltu, mohli jsme zaregistrovat další rozdíl ve vlastnostech povrchu německé a rakouské výroby. Zatímco na asfaltu v Bavorsku jsme kličkovali mezi zástupy velkých slimáků, na rakouském území jsme museli přeskakovat šneky velké jako tenisáky.Z hlediska poměru kvalitních povrchů vůči nekvalitním byla tato etapa pravděpodobně nejlepší (hlavně německá pečlivost je holt nepřekonatelná.).
Poznámka z pohledu cyklisty: Na rozdíl od bruslařů má cyklista (míněn cykloturista) více možností odbočit ze stezky na prohlídku měst. Takže jsme nevynechali příležitost dojet do centra Pasova. Od prvních kilometrů nás provázel nepříjemný déšť. Pokud je ale cykloturista vybaven cyklistickou pláštěnkou, návleky na boty, nemá zásadní problém. Ani volba levého či pravého břehu cyklistu nemusí tolik trápit, obě části jsou z drtivé většiny asfaltované. Dochází nám, že následující 4 dny pojedeme pouze rovně. Negativně nás překvapilo, že mnoho kilometrů je vedeno těsně vedle hlavní silnice.

Čtvrtek 5.7.

2.etapa (120km) na trase: (start na levém břehu) Ottensheim-Linz-(elektrárnou Abwinden na pravý břeh) Mauthausen (převozem na levý břeh)-Mitterkirchen-(po mostě na pravý břeh) Grein-(po mostě na levý břeh) Ybbs-Krummnusbaum-Klein-Poechlarn

Jen co jsme v 9:00 hodin zahájili nejdelší etapu, spustil opět hustý vytrvalý liják a promočil nám i náhradní oblečení, protože nás provázel až za Linec, a pak se v pravidelných vlnách vracel až do konce etapy. Jak jsme předpokládali, byla tato nejdelší etapa zejména pro bruslaře (asi nejhorší povrchy na celé trase) zároveň také jednoznačně nejtěžší. Strávili jsme na bruslích a v sedle celkem přes 10 hodin čistého času. Pozitivní ale bylo, že nám místy pomáhal západní vítr, který vál někdy úplně do zad.
Projeli jsme několik měst, v nejhorší krizi jsme si dali dobrou místní sekanou, ale hlavně jsme sami se sebou již asi od třicátého kilometru dost bojovali, abychom dojeli do stanoveného cíle a kempu.

Poznámka z pohledu bruslaře: Jednoznačně nejhorší úseky co se povrchu týče. Nevíme, zda jsme nevolili špatně strany Dunaje, ale tolik kilometrů po „oblázkovém asfaltu“ jsme neočekávali. Při několikahodinové jízdě po místní off-roadové verzi asfaltu jsme mysleli, že nám vypadají zuby. Úsek kolem Ennsu jsme šli na bruslích dokonce pěšky, místo asfaltu bylo bahno. Nádherné úseky s hladkým asfaltem byly pouze v okolí Lince, Naarnu a za Greinem. Před Ybbsem nás cyklostezka zavedla i na panelovou silnici s celkem hustým provozem kamiónů, a tak to nebyla žádná lahůdka.
Poznámka z pohledu cyklisty: Dunajské roviny dávají velice snadnou příležitost ujet více jak 100 km za jeden den a vychutnat si to bez větší únavy. Ani se člověk nenadře. Vítr do zad umožňuje poměrně svižnou jízdu. Déšť je protivný a přítomný celý den

Pátek 6.7.

3.etapa (89 km) na trase: (start na levém břehu) Klein-Poechlarn-Melk-Emmersdorf-Aggsbach Markt-Spitz-Weisenkirchen-Duernstein-(po mostě na pravý břeh) Krems-Hollenburg-Traismauer-Zwentendorf

Celou noc vydatně pršelo a při našem ranním startu ještě lehce mžilo, ale během prvních kilometrů se počasí rychle lepšilo a nám všem s ním i nálada. Poprvé jsme si vysušili oblečení a večer dokonce i brusle. Opět nám místy pomáhal vítr v zádech.
Jednoznačně nejkrásnější etapa, která vedla mnoha malebnými vinařskými vesničkami a městy v okolí Spitzu a Kremsu. Pivo jsme si dali přímo pod zakonzervovanou jadernou elektrárnou v Zwentendorfu. O zakonzervovanosti jaderné elektrárny by se dalo polemizovat, protože některým po požití pivek v hospodě u elektrárny svítili oči ještě druhý den ráno.

Poznámka z pohledu bruslaře: Úseky s pěkným povrchem na cyklostezce byly narušovány pouze spojnicemi mezi vinařskými vesničkami s oblázkovým asfaltem a centry obcí s dlažbou z kočičích hlav, ale to se vzhledem k malebnosti okolí a častým změnám povrchu opět k lepšímu dalo vydržet. Nejhorší byl oblázkový asfalt za Kremsem podél Dunaje, který vedl v podstatě až před Tulln.S přibývajícími kilometry jízdy po oblázkové specialitě začali někteří bruslaři bojovat s otékajícími achilovkami, zuby zatím ještě držely. Před zwentendorfskou jadernou elektrárnou se musel absolvovat opět kousek pěšky po šotolině.
Poznámka z pohledu cyklisty: Jednoznačně nejhezčí etapa. Konečně se stezka nedrží striktně břehu a odbočuje do městeček, mezi vinice, vine se i průrvami ve skále. Je celý den na co koukat až po Krems. Pak následuje fádních 30 km po asfaltové stezce podél břehu, naštěstí vítr v zádech opět urychlil nezáživnou část. Zdržel jsem se prohlídkou Kremsu a měl jsem za to, že inlajnisty na jejich oblíbeném oblázkovém asfaltu doženu během půl hodiny, ale nakonec jsem je potkal těsně před cílem v restauraci. Musel jsem si spočítat, proč jsem je nedohnal. Cyklista se pohybuje o cca 5km/h rychleji než bruslař, takže pokud cyklista dá 10 minut pauzy, bude mu trvat celou 1 hodinu, než bruslaře opět dostihne.

Sobota 7.7.

4.etapa (50,5 km + 22 km) na trase: (celá etapa na pravém břehu) Zwentendorf-Tulln-Langenlebarn-Greifenstein-Kroneuburg-Wien + historické centrum a Donauinsel

Hned od rána nádherný slunečný den a vidina blížícího se cíle spojeného s očekávanou projížďkou centrem města a Mekkou inlajnistů – Donauinslem dala celému dni slavnostní atmosféru. Trochu ji zkalil pouze jediný větší úraz (kromě puchýřů a nohou oteklých jako konve), a to pád a odřeniny bruslaře Vládi na rozbité části chodníku ve Vídni a městský mumraj a naše již značná únava při projížďce městem. Opravdická radost z absolvování celé trasy se však dostavovala až později v autě na cestě domů při probírání zážitků. Na celé Podunajské cyklostezce jsme také před Vídní potkali první inlajnisty (pochybovali jsme, zda se nejedná o fatamorgánu), a to podobné blázny z Itálie (Turín), kteří ale trasu rozvrhli na 7 dní, takže byli čerstvější.

Poznámka z pohledu bruslaře: V podstatě celých prvních 35km jsme jeli po rakouské specialitě – oblázkovém asfaltu, teprve před Vídní se povrch značně vylepšil. Vídní se na inlajnech s opatrností při přejezdech tramvajových kolejí a na semaforech dá jet celkem v pohodě, ale největší lahůdkou je samozřejmě Mekka inlajnistů – Donauinsel se 140km stezek se skvělým hladkým asfaltem a krásnými zákoutími, kavárnami a plovoucími bary. Určitě stojí za to si sem dojet i extra kvůli projetí celého ostrova.
Poznámka z pohledu cyklisty: Vídeň myslí nejen na bruslaře, ale i na cyklisty. Do samotného centra se dá dojet podél Dunajského kanálu velice elegantně bez potkání se s automobilovým provozem. Také samotná projížďka po centru (Stephan Platz) po značené cyklotrase nenahání hrůzu a v extra cyklopruzích vedle hlavních ulic a po stranách mostu dojíždíme zpět k Dunaji. Ostrov je zcela bez provozu, se zastávkou metra… nazpět jedeme dokonce po extra cyklistickém mostu (opět vyloučena auta!). Tak to bych přál každému českému městu.

… a jaký je z toho všeho závěr?

Všichni bruslaři děkují obětavému týmu cyklistů, kteří jim tuto kratochvíli umožnili, a všichni cyklisté děkují bruslařům, že je vytáhli s sebou, protože si to také velice užili.

Kdo si budete chtít tuto cestu na bruslích vyzkoušet na vlastní kůži nečekejte příjemné bruslení, dobrý asfaltový povrch je dle našeho mínění pouze tak na 40% tratě a my už jsme se celkem těšili na naše skvělé trasy Nová Pec-Stožec, Frymburk-Hruštice. Nově budovaná trasa Lipno-Frymburk ve slabé zahraniční konkurenci rozhodně uspěje a bude to pro inlajnisty lahůdka, přestože bude zatím dlouhá pouze 9 km (ty zahraniční pěkné úseky kromě Donauinselu také delší nejsou). Je to spíše výlet, při kterém vyzkoušíte, jak dlouho vydržíte drncat na inlajnech po oblázcích a nepřekousnete si při tom jazyk, a zkouška kvality Vašich ložisek v kolečkách. Raději se smiřte s faktem, že moc podobných bláznů na bruslích po cestě nepotkáte. Ale na druhou stranu je to pěkné číslo 374,5 km na bruslích za čtyři dny, nebo ne?

Jak bruslaři, tak cyklisté by měli sledovat počasí, a to nejen srážky, ale také vítr, protože ten Vám dokáže u Dunaje cestu pěkně znepříjemnit. Když jedete s větrem, není problém jet bez námahy kolem 40 km/hod, ale proti větru jste rádi, když se plazíte 15 km/hod. A déšť – velice kluzké stezky v lesních úsecích a tři dny v totálně promočených bruslích znamenají, že je zapotřebí počítat s ošetřováním puchýřů a různých oděrek.

Rakousko je pro cykloturisty ráj. To je jasná věc. Podunajská cyklostezka je patrně nejsnazší. Turistova duše si smlsne asi více na stezkách podél alpských řek (Enže, Dráva, Inn…), ale společný cyklo–inline zážitek ve skvělé partě dal dunajským rovinám jiné rozměry.

Nemohli jsme si po cestě nevšimnout rakouského citu pro venkovní vybavení pro rodiny s dětmi – mnoho krásných dětských hřišť a piknikových míst nás provázelo po celé trase. Pro Lipno, Frymburk a další polipenská městečka je také důležité si vzít příklad z některých nádherných parkových úprav promenád kolem Dunaje, které díky tomu byly plné jak místních, tak turistů. Vždyť okolí jezera Lipno je k tomu jako stvořené.

obrazek obrazek obrazek
obrazek obrazek obrazek
obrazek

… a kde najdete výběr fotografií a mapky z celé akce? www.weekned.cz

Sdílejte článek kliknutím na ikonku oblíbené sociální sítě

0 komentářů | 1837 přečtení

Diskuse

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsn dn koment.

*
  Gravatar povolen.
Komentář *
Kliknutím vložíš:
Vlo� smajla :-) Vlo� smajla :-( Vlo� smajla ;-) Vlo� smajla :-D Vlo� smajla 8-O Vlo� smajla 8-) Vlo� smajla :-? Vlo� smajla :-x Vlo� smajla :-P Vlo� smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.