24 hodin Le Mans sólo - 3. díl. Příprava vrcholí.
A máme tu pokračování mého povídání o přípravě bláznivého inlajnisty na Le Mans 2007
Duševní příprava vrcholí, vyhlášení cílů
Varianta odpočinku na kolečkové židli zamítnuta protože dostatečně pohodlná židle současně konstruovaná na takový fofr a vybavená opěrkou hlavy, opěrkami předloktí, bezpečnostním pásem, rozkládací svačinovou deskou, držákem láhve na pití a brzdícím padákem stojí dost peněz a to mám obavu, že bezpečnostní pás případně brzdící padáček jsou za příplatek jako volitelné příslušenství. Začínám koketovat s myšlenkou, že si na zadek přidělám ještě jeden pár bruslí, který bude sloužit jako „odpočinkové skopečkové sedátko“ a současně jako bezpečnostní prvek při pádu na zadní část těla, kdy díky kolečkům budu pokračovat v jízdě nezměněnou rychlostí a snížím tak riziko býti v případě pádu přejet za mnou jedoucími závodníky. No ale stejně by myslím byl nejlepší ten kožený obleček, co má kolečka na všech kloubech pro sjezd po čemkoli, takže se dá jet po kolenou, po zadku, ale co je důležité tak i vleže. Adrenalinoví šílenci jej používají pro závody ve sjezdu po asfaltu (asi jako se dříve u nás jezdilo na minikárách), ale zde by se to hodilo na opravdový odpočinek vleže cestou dolů s minimálním odporem vzduchu. Podobný jako mám na mysli, ale vylepšený obleček možno shlédnout na http://gadgets.zive.cz/?…, odkaz zaslal no.nick. Máme to dva týdny do odjezdu – po práci v podvečer si dávám dvojitou dávku tedy 28km. Nohy jsou sice na upadnutí, ale daří se mi i na tuto vzdálenost držet průměr 15km/h, vypadá to nadějně. Mám poměrně dost naježděno (spíďáci se asi budou uculovat, zde poměrně dost rozuměj v porovnání se sezením v kanceláři u počítače a pojížděním na kolečkové židli k vedlejšímu stolu), tak je třeba veřejně vyhlásit nějaké výkonnostní cíle. 1. – dojet ve zdraví (zatím slouží, neměl by být problém ani s fyzickým ani s duševním) 2. – neskončit poslední mezi individuály (po zkušenostech ze závodů na běžkách kdy jsem ve svých čtyřiceti letech začal závodit a první sezónu s přehledem a s velkým „náskokem“ obsazoval poslední místo je to dost odvážný cíl, ale jak říká klasik, je třeba si věřit) 3. – najet více km než člen českého družstva – matematické zdůvodnění je jednoduché, 24hod, 10 členů, každý je na trati za celou dobu zhruba 2,5 hodiny, to bych měl zvládnout, ale ty mršky sportovní mají natrénováno z maratonů a jezdí proklatě rychle, zavedeme tedy opravný rychlostní koeficient 2, tedy měl bych vydržet kroužit 5 hodin. Je to sice hodně, ale když uvážíme, že závod má 24 hodin, tak zbývá ještě 19hodin na jídlo, spaní, odpočinek, no prostě na to, aby mě můj support a ostatní čeští závodníci postavili na nohy a vyšoupli z boxu na trať. 4. – najet více než nějaký ten rodinný tým o kterých hovořil Balud, že většinu doby jen grilují, popíjejí a odpočívají a občas si jedou objet nějaké to kolečko (to je drzost co, to se to stanovují cíle když jsem ještě neviděl trať a ani soupeře, že?)
Doladění formy
Sobota týden před závodem, původně jsem si chtěl dát cvičný zátěžový test 14 dnů dopředu (tříhodinovku) a týden před závodem potom ostrý zátěžový test (šestihodinovku) nejlépe v noci abych si navykl na noční hoblování asfaltu, ale časově to nějak nevychází, prostě výsledkem je dopolední trojitá dávka tedy 42km ujeto za 2hod 29min včetně dvou zastávek pro doplnění zásob tekutin a sušenek (zastávka jako u F1 jen tankuji pití a beru sušenky, konzumace až na trati). Sice mám ještě i staré brusle, tak bych mohl pod dojmem velkých závodů vyzkoušet „přezutí“, ale snad to nebude potřeba, tak se prostě při vlastním závodě v případě potřeby přezutí o pár vteřin více zdržím v boxech 
. Vzhledem k tomu, že po ukončení zátěžového testu normálně žiju a asi bych přežil i další stejnou dávku, cíl číslo 3 vypadá v tuto chvíli ještě reálněji než když jsem jej vyhlásil. Jsem tak potěšen, že vyhlašuji cíl č. 5. – najet více než 100km, nejlépe 200. Již o dva dny později, kdy nohy ještě pořád slušně bolely jsem začal pochybovat, že se vůbec na start dobelhám a o tři dny později, kdy už bolely méně jsem hořce litoval, že jsem cíl č. 5 vůbec vyhlásil. Cíl č. 4 je v tuto chvíli až až.
Tak to mi něco drobet uniklo
Na odjezd je třeba se náležitě připravit a tedy i papírově. Znovu jsem podrobně prozkoumal pravidla jak v angličtině, tak přeložená do češtiny a dozvěděl jsem se, že na trati bude kopec nahoru (tedy takzvaný dokopec) dlouhý 600m o sklonu 3,5% (to nějak vyfuním to bude v pohodě) a potom dolů dlouhý 1km s klesáním 2% (tedy skopec) a že nedoporučují účast začátečníkům kteří neumějí brzdit. Za začátečníka se nepovažuji ale přesto nechápu k čemu musí umět závodník brzdit, vždyť ten naopak nesmí na brzdění ani pomyslet aby mu to jelo co nejrychleji a ani ta myšlenka ho nezpomalovala. No trochu jsem ale znejistěl a tak jsem jen tak pro jistotu zavolal Baludovi. Jak čtenář uvidí z následujícího stručného přepisu hovoru, moc mne tedy neuklidnil spíše naopak.
„Hele a jak je to s tím sjezdem dolů, to tam jede nějak rychle?“
„Nechci tě strašit, ale spíďáci co mají tachometr tam jezdí prý až 70km/h.“
„No nazdar!!“
„Neboj, co máš za brusle?“
„K2 MOTO 90“
„To jsou fitnesácký, ty ti ani tolik nepojedou, řekl bych tak maximálně 40km/h.“
„No tak dík, moc jsi mne tedy nepotěšil.“
Čtyřicítka je i na kolo se spolehlivýma brzdama až až, ale na těch bruslích to bude fakt na posr… no prostě masakr. Začínám litovat, že jsem veškerý tréninkový čas věnoval trénování příjmu potravy, začínám tušit, že jsem se měl nejprve věnovat té vyprazdňovací fázi. Jestli nebudou nad kopcem a pak hned pod kopcem veřejné záchodky tak opravdu nevím jak to budu sjíždět. Co teď, startovné je zaplaceno, pořadatel ho nevrací, nezbývá než se vydat vstříc nevšedním zážitkům. Začínám litovat, že jsem si pořídil jen ty vycpané kraťasy, asi jsem měl vzít komplet hokejistické chrániče včetně těch tlustých rukavic a nebo rovnou ten „okolečkovaný“ obleček. Začínám pochybovat o cíli č. 1, buďto to se mnou sekne, nebo sebou švihnu někde v zatáčce, no v nejlepším případě zešedivím z těch sešupů. Na Google Earth se dívám na trať a nevím co mě to napadlo, koukl jsem i na nadmořkou výšku jednotlivých míst tratě. Od začátku cílové rovinky po vršek nejvyššího kopce to je 31m. Hehe co to je pro fitnesáka 31m převýšení, na své tréninkové trati přeci překonávám několik mostků přes řeku a podjezd pod tratí, to je přeci také převýšení! Zrada nastává když si to začínám představovat, přepočítávám na patra a potom koukám zespodu na desetipatrový panelák. No nazdar, při každém kole vyšplhat na takový panelák a zase sešupajdit dolů. Jako soutěživý pisálek začínám sám na sebe vypisovat sázky, jestli křížek na hrobečku s nápisem „Zde vyhasnul Drak Pišta inlajn.cz při svém prvním závodě na bruslích“ bude už v prvním stoupání nebo až v prvním sjezdu. Pro funebráky by asi byl lepší ten první případ, kdy bych mohl být ještě v celku, tedy pokud mě na kousíčky nerozjezdí ostatní závodníci. Začínám pochybovat o splnitelnosti všech cílů. Na internetu koukám, že Balud organizuje noční jízdy Libercem a kromě toho pořádá i školení pro brulaře s uvedením konkrétních technik které budou probírány. Váhám, jestli se nemám ještě rychle někam do kursu vecpat.
Objíždění dětí na trojkolkách a pomalých bruslařů asi potřebovat nebudu, přeskakování vodítek psů a ležících cyklistů by také nemělo hrozit, takové objekty by se dle pravidel neměly na dráze v Le Mans vůbec vyskytovat, ale to brzdění by možná nebylo marné. Ale ne, nebudu měkota, jsem přeci tvrďák a závod je hlavně vo tom, že se má šupajdit co nejrychleji do cíle, tak jakýpak brzdění!! Jenom lituji, že Googláci nemají ještě větší přiblížení družicových snímků, rád bych se z tepla domova podíval, jak hrubý asfalt mne na tom sjezdu vlastně čeká.
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] : : : reaguj :
To je sice pěkně do podrobna popsaná příprava pana Draka Pišty.Ale ten finální výsledek na leMans, trochu nic moc ne?Spíš tragickej, na to jaký tomu předcházeli eseje! ?????
[2] : : : reaguj :
.…nejak si nemuzu vybavit, co ze nam predvedl za vykon pan Romanek na Le Mans, kdyz mu to tak pekne povida… ze by nova Pistova konkurence pro pristi rok? 
Přidal(a): Jana 24. 9. 2007 Po 15.22
[3] : : : reaguj : web
Mně se tohle vyprávění náhodou moc líbí. A z Románkovic kázání bych si opravdu nic nedělala. Tak doufám, že i když už od Le Mans uběhla nějaká doba, se přeci jen ještě dočkáme pokračování… Náhodou, já to obdivuju. Můj věk je na Pištově polovině a že bych udělala něco takového… Čistě ze zajímavosti by mě to teda taky zajímalo – kolik bych za těch 24hodin ujela Ale zatím furt nevím, jestli má cenu platit startovný a za 24h se absolutně vyřídit…
Přidal(a): Balud 24. 9. 2007 Po 15.37
[4] : : : reaguj : web
Jana napsal/a: Ale zatím furt nevím, jestli má cenu platit startovný a za 24h se absolutně vyřídit…
[3] Pro Jana : Podle mě má 
[5] : : : reaguj :
[3] Pro Jana : ma, za ten pocit totalniho vycerpani to fakt stoji!!!
Přidal(a): Jana 24. 9. 2007 Po 20.50
[6] : : : reaguj : web
:D Tak to Vám teda děkuji za samé optimistické zprávy… Budu mít zas koukám o „brusloprázdninách“ o čem hlodat a přemýšlet :D No uvidíme podle zločinů, co na mě zima napáchá… :D A na tom, jak mi vydrží předsevzetí se přes zimu neflákat, necpat se, hejbat se… Chodit plavčit….… Jo, plány jsou krásná věc – snad aspoň něco se povede…
[7] : : : reaguj :
[6] Pro Jana : Hele vydrž ještě tak dva měšíce a dozvíš se o Le Mans z pohledu individuálního nováčka když už ne skoro všechno, tak alespoň kde co. Potom můžeš zvážit, zda něco takového zažít chceš a nebo raději ne.