24 hodin Le Mans sólo - 7. díl. Drak Pišta si dává pauzu
V tomto díle se dozvíte, co se dělo o přestávkách.
Svačinka
Je něco po půl sedmé, čas na oddech a doplnění sil. V mé mysli zavládá velká radost, mám za sebou 8 koleček a až vyjedu z boxů tak ukončím deváté a časově mám odjeto tolik jako průměrný člen družstva. Cíl číslo 3 tedy začíná vypadat splnitelně. Ještě jednou tak dlouho budu kroužit a cíl číslo tři bude splněn (tedy pouze za předpokladu, že teoretický rychlostní koeficient 2 byl zvolen správně, zatím si správností moc jist nejsem, týmáci jezdí opravdu fofrem). 
Supportík Věrka se opravdu stará, zjistila že se dá na druhé straně našeho depa sedět venku na lehátkách, tak se tam uvelebuji. Dozvídám se zajímavé informace a sice, že byl viděn závodník s číslem, jak si od prodejního stánku odnáší nové brusle, dále koukám že kousek od mého lehátka je skupina rotopedů. Původně jsem si myslel, že se jedná o službu pořadatelů, aby si mohli týmáci po odjetém kole ještě chvíli prohýbat nohy, ale potom si na plakátu čtu že se jedná o reklamní akci. Přesto je tam pořád plno. Někteří nadšenci šlapou v kolečkových bruslích. Pořadatelé jim pomáhají upnout kolečka do klipsen rotopedů. Vypadá to, jako kdyby měli o kolečko víc a nebo jako takoví ti maximalisti typu agenta 007 mající vždy v záloze nějaký náhradní, záložní či nouzový dopravní prostředek. Až přestane jet kolo, tak jen vystoupí a pokračují na bruslích. To není špatná finta. Asi po hodině se zvedám, do sebe jsem nasoukal nějaké jídlo, ze sebe vysoukal nějaký ten exkrement tak se teď nasoukám do chráničů a vyrážím dorazit deváté kolečko.
A bude tma (že by i v hlavě?)
Slunce už tolik nepálí, začíná být příjemněji. Jak se tak postupně rozkoukávám, na začátku cílové rovinky u hodin je ukazatel teploty a rychlosti. Ukazatel rychlosti přeblikává hodnoty od 9 do 15 km/h. Na asfaltu před ním je vidět opravovaný pruh asfaltu pod nímž by mohla být měřící smyčka jako na cílové čáře. Když nad touto smyčkou projíždím naskakuje na displeji 16km/h. Rychle to proháním hlavou, když ujedu kolo zhruba za 16 minut což je něco málo přes 4km tak za hodinu opravdu můžu ujet 16km. To mne těší dvojnásob, i přes to zpomalení v dokopci mám průměr jako na svém domácím rovinatém tréninkovém polygonu, a to není špatné. A to že tam přeblikávají i jiná čísla je způsobeno tím, že každý závodník ujel poslední kolo v jiném čase. Trochu mě hlodá proč spíďákům taky naskakuje jen 16km/h jako mě ale moc se tím netrápím. Elektronika je elektronika a ta se nedá ošulit, ta měří každému stejným dílem. Další kolo jedu zase zhruba za 15 minut, ale naskakuje mi tam jen 9km/h. To už se mi přestává líbit, buďto to mají pokažené (ale to přeci není možné, aby tu byla taková závada, když jsme platili tak vysoké startovné) nebo to nezvládá zobrazovat když se přes měřící čidla přežene najednou skupinka nebo to měří něco jiného. Vrtá mi to hlavou snad další dvě kola. Dovedu si to představit u aut, kde v úzké zatáčce před cílovou rovinkou musí jet za sebou a tím pádem se o pár set metrů dál těžko vytvoří větší chumel aut. No jo, ale ten snímací pás je tak 10 metrů před displejem. V okamžiku kdy je auto změřeno už jezdec nevidí na displej. V hlavě se mi konečně rozsvěcuje, „cé“ je správně, měří to něco jiného a sice rychlost větru. No taky mě to mohlo napadnout dříve, že hodiny sice odměřují čas, ale teplota a rychlost se nevztahují k závodníkům ale ke vzduchu. No vlastně to zase až tak špatné se mnou není, ještě jsem se mohl ve svých chybných úvahách dostat mnohem dále a vyděsit se, že moje noha v okolí čipu má teplotu jen 22 stupňů, ale na druhou stranu zase že to nemusí být špatně když takovou teplotu nohy u měřícího čipu mají všichni závodníci stejnou. Možná by nebylo špatné zahrát si příští rok na pořádné závody ve stylu F1, požádat pořadatele, aby každému závodníkovi zapůjčili elektroniku na sběr dat a v depu by vždy seděl u televizních obrazovek support a sledoval, jak na tom závodník právě je. Pravda, trochu by se musely upravit měřící rozsahy případně změnit měřené hodnoty tak aby měly oproti autu u bruslaře smysl. Rychlost je jasná, teplota taky. Trochu váhám u otáček, jestli by bylo lepší sledovat tepovou frekvenci nebo frekvenci pohybu nohou. Co mám však vážné obavy tak jak vyhodnocovat stav paliva a potom z něj vypočítávat předpokládaný dojezd. Tady se nabízí principiálně více možností. Jednou je, že by mohla být nějaká sonda v žaludku a sledovat množství strávené potravy, druhou je potom možnost měření „výstupních emisí“ ale zde by musel být ještě pro každého závodníka stanoven přepočtový koeficient, protože každému to trávení funguje trochu jinak a nedá se obecně dopředu říct, kolik zbytků a jaké konzistence vznikne při strávení jednotkového množství potravy. Začíná se šeřit a nad dráhou se rozsvěcují světla, jen doufám že i mě se vždy včas rozsvítí v hlavě a né jako v případě ukazatele rychlosti až o několik kol později.
Zastavení druhé – večerní
Je kolem desáté večer a tedy čas na druhou „zastávečku“ v boxech. Při proplétání depem se mne čeští inlajnisti ptají jak se mi jezdí, to je v pohodě, ale další se ptají jak se cítím takovým tím doktorským hlasem kdy lékař v průběhu dotazu zvažuje zda bude měřit tep a tlak nebo naopak rozměry na rakev. Škoda že tu není zrcadlo, možná že opravdu nevypadám nejlépe, ale na umření se vůbec necítím, naopak jsem spokojen s dosavadním průběhem závodu i se svým průběžným výsledkem. Cpu do sebe dobrůtky přinesené a málem i předžvýkané mojí supporticí. Protože jsem dopředu nevěděl na co bude mít mé znavené tělo chuť, hlásil jsem chuťové požadavky až na poslední chvíli a chudák Věrka pak musela trhat rekordy v běhu do kempu a zpět, zatímco já jsem si v klídku a pohodičce kroužil po dráze. Když k tomu připočtu i její pobíhání s foťákem okolo dráhy v bludišti ostnatých plotů, opravdu těžko odhadnout, kdo z nás má v tuto chvíli v nohách více kilometrů, případně kdo je uhnanější. Zkouším dojít v teniskách na záchod a tak prvních dvacet metrů mám problémy s koordinací a rovnováhou. Při položení nohy na zem se tato už nepohne a tedy čekání na skluz je zbytečné. Navíc při chůzi bolí kdejaký sval na nohách, no nevím nevím jak dlouho si ještě budu vesele kroužit nebo vůbec kroužit. Že bych kroužil smutně jsem si v tu chvíli prostě nepřipouštěl. Příště to vezmu na záchod i s bruslema, bude to rychlejší a nebudu se muset učit chodit. Při jídle se dozvídám, že i ve Francii jsou si někteří rovní a někteří rovnější. 
Jeden pes byl viděn v kempu (kam se se psem dle propozic nesmí) a druhého jsme viděli na druhé straně depa u stánků tedy již v „červené“ zóně. Bohužel jsme se s nimi a jejich
majiteli již nepotkali, takže se nám nepodařilo zjistit, zda na internetu se zákazem psů jen straší aby jich tam nebyly smečky a nebo se jedná o někoho z rodiny majitelů celého závodního okruhu a toho si nikdo nedovolí vyhodit. Další možností je, že jsme se s nimi už nepotkali proto, protože byli majitelé i se psem zastřeleni pro výstrahu, i to se může stát.
Baludovi končí jeho bruslící směna tak odchází s Ufonem na zasloužený odpočinek (pro šťouraly – zde myšleno do stanu na karimatku, ne na ten věčný do dřevěné truhly) tak si mě fotí večeřícího na lehátku. Možná vypadám už tak znaveně, že si mě fotí pro případ že bych se nedožil ve zdraví jeho návratu na závodní trať. Ke cti mu budiž dáno, že nic takového ani slovem nenaznačil, naopak popřál plno dalších kilometrů bez držkopádu.
Mám oddechnuto (no jo hodina a třičtvrtě, to se to oddechovalo!), za sebou 17 okruhů a co jsem se tak opatrně ptal týmáků, tak jsem se dozvěděl, že ujedou za celý závod jak kdo jak v kterém družstvu tak něco mezi osmi až dvaceti koly. To vypadá nadějně, tři kolečka snad ještě vydržím a potom už mi nezbývá než doufat, že nějaký český tým nenajede víc než 200 okruhů. Ano, sebekriticky uznávám že to jsou nečestné a nesportovní myšlenky doufat že se někomu něco nepodaří, no ale mě jde o moje zdraví, moje ošoupaná kolečka, moje cíle, moje teoretické výpočty a můj přepočtový koeficient tak to myslím chápavý čtenář uzná.
Diskuse
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
Přidal(a): Balud 20. 10. 2007 So 11.17
Biometrie a fotka...
[1] : : : reaguj : web
Teda Pišto, já to snad nepřežiju. Tvoje líčení Le Mans na mě působí jako nějaká chechtavá droga… Docela se teším že na LM 2008 dorazíš vybaven všelijakými snímači, dráty, anténkami a několika notebooky a budeš měřit na a ve svém těle všechny myslitelné i nemyslitelné veličiny a věrka je bude v depu vyhodnocovat a při zastavení v bocu Ti pak měnit nastavení přítlaku a jiné důležité parametry.
Fotil jsem si Tě ze zcela praktických důvodů: zajímalo mě srovnání mezi Tvou podobou na začátku, v průběhu a na konci závodu.
[2] : : : reaguj :
Já se taky těším na konec….líčení v úvodu ve mně nabudil dojem, že neexistuje větší sranda a zábava, než jet Le Mann solo….tak už jsem si začala balit saky paky, že teda příští rok pojedu taky na tu vychechtanou zábavu…
Přidal(a): Věra 26. 10. 2007 P 08.37
[3] : : : reaguj :
No jo, ale to bych si musela pořídit nějaké terénní brusle, abych to všechno stihla obstarat. 
[4] : : : reaguj :
[1] Pro Balud : Tak jestli už máš nějaké závěry ze srovnání mé podoby v různých fázích závodu, tak sem s nimi.