Reportáž z Berlína

Berlínský půlmaraton tradičně otevírá bruslařskou sezonu. Ani letos jsme nevynechali a užili si pěkný závod. Reportáž ze závodu napsala Marcela Schneiderová, jejíž čas ve výsledcích nenajdete, i když by ve své věkové kategorii získala medaili.

Na letošní Berlínský půlmaratón se přihlásilo přes 25 tisíc závodníků, kromě běžců to byli vozíčkáři, handbikeři, chodci a 1.800 bruslařů. Bruslaři startovali jako první, do cíle jich dojelo 90 %, ale jsme přesvědčeni, že většina z nich z různých důvodů ani nestartovala. Počasí totiž letošnímu půlmaratónu nadmíru přálo (až na občasný silný protivítr) a do cíle prostě snad musel dojet každý, ale bohužel až na pár nešťastníků, kteří měli tak těžké pády, že museli být odvezeni sanitkou.

My s Jirkou jsme měli ještě před vlastním závodem smůlu – Jirka byl po operaci kolene, takže váhal s přihlášením, a to tak dlouho, až už bylo pozdě i pro mne a nebylo možné dostat startovní číslo. Bylo to kruté, po tolika letech pravidelné účasti nebýt na startu. Ale jet do Berlína jsme chtěli, ubytování už bylo zaplacené, měli jsme tam už naplánovaný program.

Zachránil mě, jak jinak, zase náš berlínský kamarád Frank, který sice startovní číslo měl, ale ze zdravotních důvodů startovat nemohl. Nabídl mi tedy své startovní číslo. Bohužel, pořadatelé už zrušili možnost přepisu startovního čísla na jiného závodníka (dříve to šlo bez problémů), takže jsem musela jet „načerno“ s číslem pro mužskou kategorii T60 a bez chipu. Frankův jsem si vzít nemohla, pokazila bych mu svým slabším výkonem renomé.

A opět se Frank nabídl coby serviceman české seniorské reprezentace a zkontroloval a namazal ložiska na mých skates. A tak jsem se ještě v sobotu, den před startem, projela aspo� na 20 minut na bruslaři a cyklisty oblíbené „Krone“ (Kronprinzessinnenweg), abych rozjezdila kolečka a zabruslila si před závodem v této sezóně aspo� jednou.

V neděli ráno jsem se vydala na start, „pánské“ startovní číslo jsem měla upevněné na stehně a opírala jsem se o ně ležérně rukou, aby bylo co nejméně vidět. Němečtí pořadatelé, pověstní nekompromisním dodržováním předpisů, by mě jinak startovat nenechali. Jak se mi podařilo proplést do posledního startovního bloku, hodně se mi ulevilo. Startovalo se v centru bývalého východního Berlína, za zády se nám tyčil historický chrám – Berliner Dom. Ještě stačil dorazit i Jirka a udělat pár fotek před tou jedinečnou kulisou.

Startovalo se jako vždy za všeobecného veselí a v pohodě, v pohodě jsem se vydala i na těch 21 km a 95 metrů po Berlíně. Jela jsem sama, občas jsem si za někým odpočala, občas si odpočal někdo za mnou. Na čase mi moc nezáleželo, stejně jsem neměla chip. Na asi 8. kilometru, na Kaiserdammu začalo sice kratší, ale pro mne dost namáhavé stoupání, tak jsem si řekla, že se za někoho zavěsím. Dojela jsem jednoho mladého muže v tmavě oranžovém trikotu, který působil velmi zdatně a měl tempo a délku kroku, která mi vyhovovala. Tak jsem za ním chvíli jela a zkoušela rozluštit, co má na trikotu napsáno. Zcela jasně nepatřil k nám, kteří startovali v posledním bloku. Ještě jsem přemýšlela, co se asi stalo, že mu ostatní ujeli. Když jsem si trochu odpočala, tak jsem si řekla, že bych mohla jet zase sama a začala jsem ho předjíždět. A najednou slyším: „Ahoj, co ty tady?“ Otočím se a na mě se smála známá tvář. Byl to sám Honza Hoidekr, jak mi vzápětí došlo.

Honza musel pár kilometrů po startu zastavit a povolit brusle, k tomu se ještě přidaly svalové problémy, takže mu jeho skupina ujela. Na čase už mu taky tak moc nezáleželo a jel si jen tak Berlínem aspo� pro potěšení. Tak jsme jeli spolu a povídali si. Honza po chvíli „chytil slinu“ a nabíral stále větší tempo. Tak jsem se na něj nalepila, protože mi bylo jasné, že jízda za ním je pro mě jedinečná šance mít dobrý čas. Honza, coby správný gentleman, na mě občas počkal, hlavně když jsem se potřebovala napít a při stoupáních. Byla to pro mě opojná jízda, všechny jsme předjížděli a ještě jsme si stačili povídat a vnímat krásy Berlína – Kurfürstendamm, Potsdammer Platz, bývalý přechod mezi „východním“ a Západním Berlínem – Check Point Charlie, nejnovější architekturu vzniklou po pádu Berlínské zdi. Na Leipziger Strasse, asi 2 km před cílem jsme ještě „nabrali“ Tomáše Loukotu a Honza uháněl neutuchajícím úžasným tempem dál a my ostatní jsme se snažili ho neztratit. Ještě před cílem na mě Honza počkal, abychom tam vjeli zárove�! Tak to bylo tedy velmi velkorysé gesto! Honzo, díky!

No a v cíli, na okraji Alexander Platzu před budovou Rotes Rathaus, už to bylo všechno“durcheinander“, ale Jirka nás našel a udělal zase pár fotek, trošku jsme poklábosili a rozjeli se za pitím, jídlem, sprchou, odpočinkem a ošetřováním otlaků, někteří jeli rovnou domů do Česka.

Na internetu jsem si potom vyhledala čas Honzy: 51:45, z toho jsem si odvodila čas můj. Náš blok startoval minutu po bloku Honzovu, takže by měl můj čas být pod 51 minut. Což je můj osobní rekord a kdybych měla ten zatracený chip, tak bych byla ve výsledkové listině v mé kategorii W 60 na 2. místě! Tak se ještě teď ve mně mísí potěšení ze svižné jízdy za Honzou a radost z osobního rekordu, ale i lítost nad tím, že mi tak zbytečně unikla ta stříbrná medaile.

Poučení pro příště a pro ostatní – přihlaste se do Berlína na maratón a půlmaratón včas! Podmínky přihlášení se mění, pořadatelé mohou třeba snížit počet závodníků nebo zkrátit dobu na přihlášení, člověk nikdy neví… Připomínám termín 36. maratónu v Berlíně – v sobotu 19.9.09 startují bruslaři, v neděli 20.9.09 jsou na řadě běžci, vozíčkáři, handbikeři a chodci. 30. Berlínský půlmaratón je naplánován na 28.3.2010.

Snímky z půlmaratónu najdete na níže uvedené webové adrese. Např. vpravo vedle úvodního článku je čtverec s fotem a nadpisem „marathon.FOTO.com“, tam klikněte a vypl�te kolonku pro jméno:Hoidekr a startovní číslo: T1350, objeví se Honza a s ním i my ostatní.

Na webu Berlínského půlmaratonu můžete najít další informace, jako např., že v kategorii Speed/teams zvítězil Francouz Alexis Contin časem 31:48, v ženách zvítězila Kolumbijka Cecilia Baena časem 38:28. Náš Matěj Krupka dojel na 29. místě časem 33:23. Gratulace! Co mě obzvlášť zaujalo – snad poprvé startovala v kategorii Fitness W 70 jediná žena a dokončila závod časem 1:03:22! Tedy klobouk dolů! A mám do dalších let motivaci.

Marcela Schneider(ová)